Blog Michala Kozáka

< komerční sdělení >

Čím dál tím více mi v dnešní době přijde, že každý ňouma, co kouká na seriály a ví, jak si objednat sítotisk na 100 trik, má vlastní e-shop. Za poslední čtvrtrok jsem viděl alespoň tři takové obchody, které se pyšnily tím, že tam mají hlášky z HIMYM, The IT Crowd nebo The Big Bang Theory. A že měli široký sortiment. „Suit Up!“ ve dvou barvách a pak velké červené „RTFM“…

Proto mě potěšila zpráva, že v českých vodách začíná zbrusu nový obchod, který nestaví na textech ze seriálů, ale přichází s něčím vlastním. Na Chapadla.cz jsou od března k mání vtipná trika a placky. Všechna jsou ale originální a nezkopírovaná, nikde jinde je nekoupíte. Aneb není nad to si objednat triko z USA a pak zjistit, že ho prodávají neoriginální za třetinovou cenu v jednom pražském krámu. Autoři slibují hlavní záběr v subkulturách – IT, kultovní knihy a seriály (Monty Python, Twin Peaks, Lovecraft, do budoucna třeba Red Dwarf nebo Duna), horory apod. V současnosti je na webu jen pár motivů, ale utěšeně nabývají. Ale už i teď bych si vybral, „Spojaři všech zemí, proletujte se!“ je prostě bomba.

Co mě ale naprosto uchvátilo, je cena. Veskrze nic se nepřehoupne přes 200 Kč a to se prosím tiskne na Adlera, což jsou velice dobře šitá česká trika. Nemůžu nezapomenout na tričko s textem „Fire, Exclamation Mark“, které stálo 500 Kč, potisk byl takřka nerozpoznatelný a po pár vypráních se oloupal.

Chapadla.cz jsou spuštěna sice jen chvíli (v řádech dnů), takže kolekcí zatím moc neoslní, ale pokud autoři splní, co slibují, mají minimálně o dva zákazníky postaráno. A protože si, stejně jako my se ženou, potrpí na taková trička s potiskem i mnoho mých přátel, jistě o ně nouze nebude.

< komerční sdělení >

V minulém příspěvků jsem zmínil zakázkovou výrobu USB flash disků a tu hromadu možností, které se nabízejí. Pokud snad ale novodobé diskety nejsou to, co hledáte, mám pro vás i něco mnohem obyčejnějšího. Stejná stáj totiž nabízí i potisk obálek a to všemožných formátů (DL, C6, C5, atd.), ale dokonce i obálky kartonové, bublinkové a poštovní tašky. A pokud si ani z toho nevyberete, můžete si objednat i jakýkoli druh obálek speciálně na zakázku. Potisk si můžete vybrat buďto velice jednoduchý, tudíž třeba jen adresu, nebo můžete mít po celé obálce natisknuté logo společnosti apod. Meze se fantazii nekladou. Ceny za kus jsou opravdu směšné, že by si pomalu takovýto „luxus“ člověk dopřál i domů. Bublinkové obálky by jistojistě užil nejeden prodejce na Aukru. Včetně mě :)

Obálky a vůbec balící materiály jsou totiž sice malou položkou v podnikových nákladech, ale přitom to jsou jedny z nejčastějších věcí, které společnost reprezentují, a kterou obyčejní lidé (tzn. zákazníci) vidí a drží v ruce. A jen si představte, jak to vypadá, když vám faktura za služby či zboží za desítky tisíce korun přijde v obyčejné obálce s adresou načmáranou rukou obyčejnou propisovačkou. I takovéhle drobnosti vypovídají o profilu společnosti a o tom, jak si zakládá na své vlastní image mezi klientelou. Netvrdím samozřejmě, že reputace velké firmy stojí a padá na vzhledu obálek, ale dle mého se jedná o důležitý díl skládanky.

Navíc, jak u obálek tak u zmíněných USB flash disků, si lze přiobjednat i jednu další službu. A to onen direct marketing, kdy po objednání a vyhotovení vámi vybraného zboží firma sama odešle výrobky na určené adresy. Můžete tak rozesílat nabídky nebo newslettery pouze pomocí několika kliknutí u sebe doma na počítači.

< komerční sdělení >

Dneska přináším možnost pro všechny umělce a kreativce. Fujitsu spustila na konci loňského roku soutěž o ceny za půl miliónu korun. A o co vůbec jde?

Stačí vymyslet nějaký cool způsob, jak zviditelnit nějaký produkt od Fujitsu nebo značku samotnou. Pak to stačí natočit, vyfotit, napsat, upéct, vytesat, vyžvýkat a poslat to do světa. Při registraci je potřeba vybrat kategorii, ve které se budete účastnit. Jste-li jednoduše člověk, který se žádným uměním neživí, spadáte do kategorie „Uživatel domácí“. Je-li předmětem vašeho podnikání reklama, grafika, atd., jste „Profesionál“. No a pokud se nechcete účastnit soutěže s nějakými svými výtvory, můžete se registrovat jako „Kritik“ a pokud budete dostatečně věcní a nápomocní u projektů ostatních, můžete také vyhrát.

Do soutěže může jednotlivec přispívat, jak se mu zlíbí, není ničím omezen a již odeslané výtvory může do uzávěrky upravovat. Do 15. března tak máte všichni možnost bojovat o ceny. A že je opravdu o co stát. Pokud snad moc nevládnete grafickým programům nebo střihovým nástrojům, vůbec to nevadí. Jak tvrdí Michal Čížek, koordinátor soutěže: „Vtipný nápad si ceníme víc než technicky dokonalé zpracování.“ Poté, co se váš výtvor objeví na stránkách soutěže, začne u něj hlasování. Odtud je potřeba propagovat dílo samotné pomocí všech těch dnešních Facebooků a Twitterů, aby se sešlo co nejvíce pozitivních hodnocení.

Pokud máte tedy jen trochu kreativního ducha, nevidím důvod, proč se nezkusit zúčastnit. Soutěžní příspěvky přibývají v hojném počtu, ale nalijme si čistého vína, zatím je většina silné kafe. Inu, soutěž od Fujitsu už čeká, teď je řada na vás.

Mass Effect 2

Psát o téhle hře, jak je fantastická, bez toho, abych cokoli vyzradil z děje, je jednoduché asi jako namalovat rtěnkou živého medvěda. První díl byl pro mě něco fantastického. Zbožňuji RPG, ale nejsem příliš kamarád s těmi izometrickými pohledy a nejsem ani přílišný fanoušek fantasy. Když si to sečtete, RPGček, které by mě uspokojily po všech stránkách, bylo poskrovnu. A tuhle onehdá, Bohové a alchymisté z Bioware hodili do placu úžasný mix RPG/FPS z propracovaného sci-fi prostředí. No co, tetelil jsem se blahem.

Když jsem před těmi měsíci a měsíci dohrál s bušením srdce a euforií první kousek ze série, posmutnil jsem, že už je to úplný konec. Leč vše je minulost, druhý díl je na světě a je to sakra kus hry! Temnější a o něco jednodušší, co se týče herního schématu. To jest Mass Effect 2. Ve hře jsem zprvu panicky hledal inventář, abych pak pochopil, že hra dělá v podstatě všechno sama. Je zkrátka konec všem těm upgradům na zbraně, přeměňování tuny nepotřebného lootu na omni-gel. Před každou misí si vyberete pro svou partu zbraně a to je vše. Pak už akorát sbíráte zásobníky. A že jich bude leckdy potřeba náklaďák! Upgrady se nyní dělají ve výzkumné stanici na lodi, kde provádíte výzkumy výměnou za jednu ze čtveřici nových surovin, které těžíte z planet. A pozor, už žádné ježdění ve vozítku, které se co dva metry převracelo na střechu. Tady planety „pouze“ skenujete zběsilou jízdou myší, na skenu vidíte křivku s výskytem surovin, jakmile nějaká vyletí, šup ho tam, vyšlete sondu a je to.

O novinkách ve dvojce bych mohl mluvit ještě tak hodinu, i když věřím, že se teď někdo z vás chytá za hlavu, že jich tam tak není. Takže svoje povídání ukončím tím, že Mass Effect 2 je pro mě hra roku a nejspíš předčí i loňský Modern Warfare 2, ze kterého jsem měl husí kůži ještě dlouho po konci. Tohle je zkrátka třicetihodinový film, který hrajete vy, ve kterém všechno ovlivňujete vy a který je v podstatě „potřeba“ hrát znovu a znovu. Samozřejmě, že obsahuje nějaké ty chybky (nemluvě o českém překladu, bleh), ale vy je tak rádi přejdete… Zbožňuji ty stovky konverzací, zbožňuji ty souboje, zbožňuji možnost voleb, zbožňuji vztahy postav, zbožňuji na té hře snad úplně všechno. Skutečně, jedna z nejlepších her, co jsem hrál za celou svou „herní“ kariéru.

Battlefield: Bad Company 2 (Beta)

Zprávy o prvním Bad Company jsem hodnotil zaťatou pěstí, jelikož jsem to bral jako obrovský podraz na počítačové hráče. EA vydalo jako blbé hokejové edice tři díly Battlefieldu za sebou a pak nás nechala na světě s dvojkou (2142 ani Vietnam nikdo nehrál). Nejspíš za tu dobu dostala mnoho výhružných dopisů a mnoho telefonátů od pana Váni z Brna, protože druhý díl se již na PC dostane a dokonce se na nás dostalo i s beta klíči. České zastoupení uvolnilo skrze Eurogamer dohromady 2000 klíčů, takže jsme se mohli konečně připojit ke všem těm zahraničním pařanům, co už drtili Aljašku v módu Rush. Pokud jste jako já odkojeni Conquestem, můžete být zprvu zmateni. Jeden tým si zkrátka brání dva takové pointy, které musí druhý tým vyhodit do luftu. Když se mu to povede, jde se o kus dál, kde jsou další dva pointy, až se dojde na konec a je šlus. To jen tak fyi.

Co mě zprvu zděsilo, bylo úděsně, ale úděsně pomalé UI. Když si člověk otevřel servery, načítaly se asi tak půl minuty, aby se pak bez jakéhokoli logického uspořádání vyblily do kilometrové obrazovky. Filtry dosud nefungují, servery nejde seřadit podle pingu a pokud si snad myslíte, že to obejdete čudlíkem „Play Now“, který vás prostě někam připojí, tak bohužel smůla. Tenhle čudlíček vás totiž zpravidla připojuje na servery vzdálené tisíce kilometrů, s odezvou půl vteřiny. Ještě lepší na tom ovšem je, že vy to nemáte možnost jak zjistit. Ve scoreboardu vidíte akorát týmy, hráče a jednotlivá skóre. Nevidíte odezvu, nevidíte název ani IP serveru. Že hrajete na serveru v Sydney, zjistíte tedy až poté, co vysypete zásobník do nepřítele a ten se akorát odškube pryč bez škrábance. Meh…

Další kritiku snesu na optimalizaci. Nepředpokládám, že i když má moje sestava léta, že je to herka (C2D 3GHz, 4GB, GTS250), ale Bad Company 2 je první hra, která se mi velice nepěkně škube. Musím si snížit notně detaily a rozlišení, aby to bylo hratelné na 100%. Rovnou se tady zmíním o hlasitosti, která mi přijde velice smutná a hudbu na pozadí si leckdy strhávám až k 30%, abych něco ze hry slyšel.

Nakonec zdrbnu některé herní mechanismy. Rozdávání příkazů přes klávesu Q je ve starých BFkách něco, co je velice esenciální pro týmovou hru. V této betě můžete touto klávesou hráče akorát označovat a to asi na tři vteřiny. A velice často nejdou označit znovu. Takže pokud se někam zakempíte s reconem a snipíte jak o život (nejjednodušší postup, jak nasbírat hafo bodů, btw), neustále čudlíkujete označování, protože i když svůj cíl jasně vidíte, jeho šipečka na radaru prostě během chvíle vyprchá. A co je naprosto neodpustitelné, je absence lehání. To je něco podobného, jako kdybyste jste odebrali z Counter-Striku bomby nebo z Half-Lifu headcraby. Nechápu.

Bohudík (!) je velice lehké na tyhle chyby zapomenout. Jakmile se totiž pustíte do válčení, během chvíle vás bojiště pohltí a už jenom počítáte hodiny. I když je to jedna stupidní mapa, která se točí furt dokola, je to prostě klasický Battlefield v novém moderním kabátku. Navíc už fungují odměny a levelování, které ohromně motivují a navíc se vázají na váš EA účet, takže v plné hře už můžete začít s rotačním jaderným kulometem a 1000 HP. Nebýt tohle beta, tak nad hrou zlomím hůl, ale takhle jen doufám, že kluci švédský všechno vychytají.