Britská trojka The Subways vyadala letos své druhé album All Or Nothing. Po třech letech od jejich debutu se tak čekala bomba, která z lidí strhá ošacení. A musím rovnou prozradit, že vám z toho opadá i obočí. Po naprosto úžasné desce Young Eternity tak třímáme v rukách další zlatou, garage rockovou pecku.

25. března kapela uvolnila zdarma na Internet první singl Girls & Boys, spolu s videoklipem. Nemohl jsem si pomoci, ale ten první kytarový riff mi strašně připomínal Muse. Tak či onak, byla to hodně mazácká jízda a já se jen třásl na zbytek alba. V červnu přišla melancholičtější Alright (videoklip), která ovšem pořád zněla hodně melodicky a živě. A dnes je tu celé album a mně jen srdce plesá.

Druhá pohodová Kalifornia je strašně chytlavá, i když nevýrazná. Každopádně se refrén do hlavy zareje parádně. O mejdanové Shake! Shake! nemluvě. Kytarovková Move To Newlyn dá vzpomenout na Mary z debutu. Bohužel, ne můj šálek kávy. Deska celou dobu moc moc baví, nenechá odpočinout, žene se dopředu. Strašně živý sound celého počinu podtrhuje I Won’t Let You Down. A tak bych mohl pokračovat pořád dokola.

Deska je prostě naprostá bomba. Živá, dynamická, veselá, rychlá, prostě šlape jak má. Nenudí, neoposlouchá se tak snadno a má takových pecek, že to člověk musí točit pořád dokola. Speciálně tak chci nakonec zmínit poslední bonusovku - Burst. Moc ji doporučuji k poslechu, takhle chytlavou a vypiplanou písničku jsem letos ještě neslyšel. Prostě nemůžu jinak, dneska je to za devět :)

Moje hodnocení » 9/10

Post-hardcoroví mágové z Kanady Billy Talent loni zavítali do našich krajů poprvé, když rozehřívali publikum před americkými My Chemical Romance. Slíbili, že přijedou znova, a inu, včera tu byli. S nimi do našich luhů a hájů přicestovali i političtěji zaměření punk rockeři Anti-Flag. Co pro mě bylo překvapením, že řekněme dobrých 60% přišlo jen a kvůli nim. A přitom Billy Talent měli být hlavním interpretem večera. Mnoho lidí proto organizátorům vyčítalo, že dali dohromady zrovna tyhle dvě skupiny. Na jedné straně několik punkerů, na straně druhé 14leté blogísačky. No a pak tam byli normální lidé, jako třeba já a žena :) Když jsme prošli kolem několika desítek až stovek patkařů, snažili jsme se dostat do haly. Na začátku nás prošacovala pokérováná ochranka, která ovšem nehledala bombu, nože, pistole nebo praskací kuličky, nýbrž pití. Kdo měl prostě s sebou pití, musel ho buď na místě do sebe kopnout anebo ho pohodit poloprázdné vedle sebe. Vypadalo to tam pak jako v recyklačním centru.

Když jsme se dotlačili dolů, hned jsme se ze strachu o místa natlačili na samý chvost dosud stojících fandů. Avízovaný start se samozřejmě v 19:30 nekonal, po půl hodině pískotu a nadšeného řvaní na pusté pódium se tam objevily první známky života v podání členů Anti-Flag. Po obligátních slovíčkách každodenní angličtiny jako “fuck” a “motherfuckers” do toho začli kluci bouchat. Američané si ovšem mé uši nezískali. Jediné tři písničky, u kterých jsem dokonce i otvíral naprázdno pusu, byly Turncoat, The Bright Lights Of America a This Is The End (For You My Friend). Jako jediné mi po studovaní jejich materiálu ulpěly v hlavě. Zvuk nebyl moc povedený. Nejprv byly bicí, pak dlouho nic, pak zpěv, kytary a někde vzadu pod kabátem zvukař dusil basu. A proto jsem si jejich tématickou hodinku mezi dotírajícími, hopsajícími fanynkami upoceně odnudil. Bohužel, někteří fanoušci Anti-Flag mi moc nápadně připomínali ortodoxni fanoušky Sparty. Řvali jak jen mohli, dělali bordel jak mohli (nebojte, pogo poznám) a zkrátka tomu nasadili korunu. Nejvíc mě baví na internetových diskusích tvrzení, že kapela skvěle komunikovala s publikem. Jediné, co publikum umělo bylo na všechno řvát “JÉÉÉ!”, což pak basista okomentoval tím, že jsme se trošku ztratili v překladu.

Pravé a nefalšované peklo ovšem nastalo o přestávce. Hala nebyla vůbec zaplněná, ale nějakých 1.000 lidí tam být mohlo. Teď vezměte takových 300 zpocených, žíznivých lidí a nažeňte je do malinké trafiky na nádraží. Tak nějak asi probíhal nákup občerstvení. Díky nemožnosti přinést si vlastní pití dovnitř a neschopnosti organizátorů se tak osvěžení smrsklo na dvě pípy, jednu ledničku a čtyři lidi z personálu. Stát frontu bylo za trest. A ještě větší trest a blbost byla stát tu frontu poctivě. Díky mé poctivosti (čti blbosti) jsem přišel se ženou o čtyři první písničky Billy Talent. Kdyby žena nebyla tak iniciativní, neprodrala se dopředu a nezaplatila ukrutných 160,- za nic, stál bych tam ještě dnes. Navíc z nějakého podivně úchylného důvodu byla vypnutá studená voda. Na záchodech prostě tekla výhradně teplá. Ať už za to může kdokoliv, doufám že umře na ploché nohy.

Jak jsem zmínil, začátek Billy Talent jsme trošku propásli. Díky lepšímu místu jsme se ale už nepotili a hlavně se nám lépe dýchalo. Ale zase hůř fotilo. Fotky byly vůbec s tou mou pouťovkou v takových podmínkách problém, ale nakonec se některé povedly. A to ještě spíš ty ženiny :) Kanaďané ale nezklamali. Zahráli snad všechny moje oblíbené. Navíc ukázali i jednu novou, která bude na novém albu. Během ní se na pódium vyhoupl zpěvák s baskytaristou Anti-Flag. Bohužel, skladba se mi zrovna moc nelíbila, hlavně mi přišlo, že jsem ji už někde slyšel. Co je ale dobrou zprávou, že už jsou kluci v půlce prací. Zvuk se ale ani napodruhé nezlepšil. Kytara hrála jako na poplach, do toho Benjamin hulákal, pak tam mlaskaly bicí a nakonec tu basu opět kdosi škrtil. S vystoupením Billy Talent jsem tedy spokojen. Zatrsal jsem si, zapěl, nafotil a natočil.

Nakonec ještě jednou zdůrazním hodně špatnou organizaci. Dva sudy a lednička, která došla po pěti minutách, je přecejen na takovou účast hodně málo. Občas byl problém ale i v samotných lidech. Když při vystoupení Anti-Flag nějaká slečna omdlela mezi lidmi díky nedýchatelnu, všichni kolem ní udělali kroužek a místo nějaké pomoci na ní “týjo-jovali”. O některých fanoušcích jsem psal výše. Zvuk mohl být také lepší a možná i to místo. A koneckonců, mohla být i jiná předkapela. Sypat dohromady Billy Talent a Anti-Flag jen proto, že spolu kamarádí, to není zrovna košér. Ale to bych už chtěl asi moc.

A ten bordel na konci? Mmmh, u koho v pokoji to vypadá podobně? :)

» Fotky a videa z koncertu

» Cubicovy fotky na Superbeat.cz

• Billy Talent - stránky Billy Talent
• Anti-Flag - stránky Anti-Flag
• Billy Talent, Anti-Flag- 23.6.2008, Praha, Malá sportovní hala - koncert na Last.fm

Dnes mi přišla emailem prosba od pana Damira Špoljariče z VSHostingu o přeposlání konverzace mezi mnou a technickou podporou. Konkrétně šlo o záležitost se směrováním DNS záznamů, kvůli kterým blog přibližně tři dny nefungoval. Když jsem to všechno zkompletoval a přeposlal panu Špoljariči, obratem jsem byl prokazatelně přesvědčen, že za to skutečně mohu já. A ne tedy jako na podpoře, kde se mnou moc mile nejednali. A jakto?

Přesun serverů se skutečně udál zmíněného 8.5., jenže do konce měsíce fungovalo přesměrování. Proto se onoho dne žádná změna neprojevila, a proto ne0 nezměnil DNS záznamy u domény. Proč taky, když to fungovalo. Že se to přesměrovávalo, jsem se dozvěděl až dnes. Další mojí chybou bylo zapsání špatné IP adresy do DNS. Netuším kde se vzala 78.24.8.144. Patří pod stejný hosting, ale najednou jsem ji měl v clipboardu a děj se vůle páně.

Tímto článkem se tedy VSHostingu omlouvám za tuto nepříjemnost. Z 1600 přesunutých domén jsem údajně jen já kolem sebe kopal. Článek byl samozřejmě stažen.

Tak či onak, s jejich službami končím. Když mi někdo řekne to a po šesti týdnech zase ono, nepřijde mi to zrovna úžasné.

Pokud se ocitnete v situaci, že potřebujete nainstalovat systém na svazek či disk, který se hlasí jako dynamický, jediná možnost je převést disk na obyčejný, primární. Jenže ze Správce disků to bez zformátování nejde. Jak se tomu vyhnout?

1. Stáhneme a nainstalujeme si hex editor HxD.
2. V Extras -> Options… odškrtneme volbu Open disk as readonly by default.
3. Otevřeme disk pomocí Extras -> Open disk otevřeme Physical disk.
4. Najdeme řádek 00000001C0 a označíme třetí dvojčíslí. Pokud je disk dynamický bude to číslo 42. Bude-li primární, bude to 07.



5. Změníme hodnotu 42 na 07 a uložíme.
6. Restartujeme.
7. V Příkazovém řádku spustíme příkaz chkdsk *písmeno disku*: /f. Bude-li disk používán, naplánujeme opravu na příští start a restartujeme.
8. A voilá, disk je nyní primární a můžeme na něj vesele instalovat systém.

zdroj: Wilders Security Forums

Kanadské uskupení Valley Of The Giants, ve kterém se točí 12 hudebníků, tíhne hlavně k ambientu a hodně klidnému post-rocku. Hlavní devizou je zpěv Sophie Trudeau a ostatních kapelníků, stejně tak jako používání flétny či jistých orientálních nástrojů. Může to znít hodně slibně a zajímavě, ale na mě to bohužel moc nezapůsobilo.

Jejich s/t má sice už málem pět křížků za sebou, mému zvukovodu se ale úspěšně vyhýbalo. A musím říci, že díky za to. Osmiskladbová deska totiž skrývá materiál, při jehož poslechu si člověk představí tančící domorodé tradicionalisty v nějakém chrámu vysoko v horách na Dálném východě. Pustím-li namátkou Cantara Sin Guitara, vybafne na mě trumpeta jak z mexických tržišť, doplněná hrou na cimbál ve stylu čínských duchovních. Stejnak jako úvodní Claudia & Klaus, kdy se housle vypůjčené z irské tancovačky mísí s všemožnými orientálními strunnými nástroji. U hudby se mi podařilo usnout (šel jsem si zkrátka lehnout), ale nesourodost hudby mě strašně rušila a vadila mi. Klidná hudba to je co do tempa a do rytmu, ale strašně tuto idylku ruší náhlý vstup naprosto cizího instrumentu, který bych tam v životě nečekal.

Mohu docela s jistotou říci, že tohle je nejhorší deska s nálepkou post-rock, co jsem kdy slyšel. Připadal jsem si jako na festivalu etnické hudby, tu chvíli na hodně špatných imitátorech Do Make Say Think, kteří dostali do ruky jiné nástroje (Back To God’s Country). Za zmínku stojí akorát druhá Westworld a poslední Bala Bay Inn, kdy se o slušnějším post-rocku mluvit dá. I když skladby asi dost možná táhne onen líbivý ženský zpěv. Pro příjemný a klidný post-rock jděte určitě jinam.

Moje hodnocení » 3/10

Recenze vyšla také na POST-ROCK.CZ.

Po dlouhých pěti letech od posledního řádového počinu Splinter se dostalo na světlo světa nové album punk rockových dědečků (bez urážky) The Offspring. A musím říci, že páni se v sobě nějak nevyznali.

Pomineme-li vcelku nudný a nenápaditý cover art, přesuneme se k hudbě. Sound mě nijak výrazně nepřekvapil. Dexterův zpěv je zkrátka specifický, poznáte ho kdykoliv a kdekoliv. Hned první zářez si kapela udělá u odpalené skladby Half-Truism. Člověka skvěle nakopne a napoví, že tahle deska nebude žádný cajdák. Jako druhá hned nastupuje Trust In You, kde je hodně cítit tvorba z dřívějška. Další punk rocková pecka, která se řítí vzduchem, a člověk si musí zkrátka pokyvovat do zběsilého rytmu bicích. Hned po ní nastupuje snad nejchytlavější song na albu. You’re Gonna Go Far, Kid se svým houpavým tempem a frází “Now dance, fucker, dance, man he never had a chance…” si vás získá hned. Klávesy a “vesmírný” sound člověka trošku nutí vzpomenout si na Angels And Airwaves. Stejně jako A Lot Like Me. Že by ve skupině zavládl žal po odchodu bubeníka zrovna k nim? To jsem ale přeskočil úvodní singl desky - Hammerhead. Písnička, otevřená slibným vybrnkáváním, se v mžiku promění do pěkně splašené “offspringárny”. K Hammerhead vyšel samozřejmě i videoklip, který se mi ovšem prudce nelíbí. Zbytek desky už se nese v duchu jízdy na neutrál. První polovina alba byla o dost lepší. Trošku vykukuje zamilovaná Fix You, která dokazuje, že Američané dokáží udělat i slušný love song. No a konečná Rise And Fall mi prostě nedá a nutí mě vybavit si starší I Want You Bad. Prostě další klasika od The Offspring.

Skupina tak po pěti letech nepředvedla zas něco přeborného. Deska hlavně baví, její první polovina je naprosto skvělá. Svižná a živá hudba, s univerzálním Dexterovým hlasem a typickým Offspringovským soundem. Pro fandy kapely a rychlejšího rocku je toto bomba, pro všechny ostatní asi jen prostě další album The Offspring s tím, že mají i lepší.

Moje hodnocení » 6/10

I’m not your friend, buddy…

Tak dneska u mě VSHosting nadobro skončil. Rok jsem u nich hostoval svůj blog a ženiny stránky naprosto v pořádku, neznaznamenal jsem jediný výpadek, opravdu žádný problém. Pak ovšem v květnu přišla taková vtipná věc a včera přišel někdo z vedení, nastříkal na tu věc plno šlehačky a navrch rozsadil kandované ovoce hodné Papežovi.

VSHOSTING - vyzva k platbe, usmíval se na mě e-mail z Thunderbirda. Samozřejmě otvírám, protože mě opravdu zajímá, za co chtějí platit, když můj hosting je dávno uhrazen a portfolio mé drahé polovičky čeká prodloužení až v srpnu. Když jsem ovšem přečetl částku, kterou mám dlužit, tlak mi stoupl do hodnot, kdy by se mi měla hnát pára z uší. Na to, že platím za hosting 19,-/měsíc a doménu za 260,-/rok, je 1.674,- celkem dost. K příčině takové milé ceny nebylo těžké dojít. Jako hostingová služba totiž ve zprávě stojí WebHosting Business (upgrade z Lite).

Ano, VSHosting před několika měsíci zrušil nejlevnější tarif Lite. Z obchodního mi však napsali, že pro stávající zákazníky vše zůstává, že jen nebude dostupný pro ty nové. V tu chvíli jsem zavřel taby s ostatními webhostingy a považoval to za vyřízené. Fakturu jsem zaplatil a jak vidíte, na této verzi stále jedu a ještě 11 měsíců budu. Ale opravdu jsem nečekal, že za šest týdnů bude všechno úplně jinak. Upozornění, že ve využívání programu Lite nemohu pokračovat, přišlo až teď, s fakturou k zaplacení.

Navíc by mě zajímalo, proč mám platit doménu a hosting teď, když jsem je zřizoval 24.08.? A nemohu se ani podívat na své nákupy. Administrace na webu jim prostě teď nejde.

Je mi tak strašně líto všech, kterým jsem VSHosting kdysi doporučoval (sorry Ježďo). Po květnové příhodě jsem nad vším mávl rukou, že příště už u nich nebudu. Když se mě někdo zeptal, kde hostuji, začal jsem o nich monolog a zakončil ho “ale moc je nedoporučuji”. Dnes mi zbývá jediné. Doménu přesunout k Forpsi a weby půjdou taktéž do světa. A moje zkušenosti budu moci vyprávět až po desáté hodině večerní…