Assasin’s Creed: Sekačka na jedno brdo

Assasin’s Creed byl na konzolích pecka, a tak se čekalo nějaký ten měsíc na konverzi pro PC. Ubisoft tak po nových dílech Prince Of Persia šáhl po další hopsandě a sekandě. Záběry ze hry mě ovšem přesvědčily, abych Assasin’s Creed (dále jen AC) vyzkoušel. A mohu říci rovnou, že jsem se zabavil.

Hlavní zápletka je, řekněme, úsměvná. Jste obyčejný barman v nedaleké budoucnosti, kterému se poštěstilo, že si ho odchytila jakási společnost, která dělá lepší svět. Náhodou jste totiž prapraprapraprapravnuk jistého zabijáka, který toho spoustu vyvraždil za dob křížové výpravy roku 1191. A protože už krom vysavačů-robotů umíme nyní také přistupovat do paměti, denně si leháte na stůl jménem Animus, aby vás přenesl do dávných těch dob ve vašich myšlenkách, zrubal nějaké ty nežádoucí a prospěl tak světu.

Pomineme-li příběh, který je ve hře zpracován uděsně dlouhými, nudnými a hlavně nepřeskočitelnými cut-scénami, zbývá nám snad již jen hratelnost samotná. A vizáž, ale k té později. Když jsem poprvé viděl, jak to ve hře probíhá, chytla mě mlsná. Ve hře totiž mečujete a házíte nože a skáčete ve výškách, lezete na opravdu vysoké věže, z nich padáte do sena, zabíjíte ze stínu… A když jsem hru pustil, tak opravdu. Byl jsem opravdu plný očekávání. První konfrontaci s nepřítelem jsem si náležitě užil. Člověk si však musí navyknout konzolovému ovládání hry. A vůbec principu ovládání. Než jsem v první části hry vůbec někam vylezl, tak jsem předtím asi tak třicetkrát spadl a dvakrát hru zlostně vypnul. Ale po hodince se do toho člověk dostane a to potom začíná opravdová zábava. Šermírské souboje jsou opravdu něco skvělého. Pohyby jsou naprosto skvěle sladěny, vypadají opravdu plynule. Trošku mi ale přišly jako v americkém filmu. Zatímco jednoho chudáka masakrujete svým ostřím, pět jeho kolegů jen čeká, až ho doděláte, aby se na vás jeden z nich mohl vhrnout. Co se týče tedy pohybu a vašich možností, hra dostává za jedna. Můžete skákat po jakýchkoli budovách, kamkoli, jít kudykoli, zabít kohokoli… Soubojový systém je zkrátka zvládnut naprosto skvěle. Šermování je maximálně zábavné a zabíjení efektní (když zautočíte hned po obraně, kamera najede precizně na popravu). Přispívá k tomu i interaktivita prostředí. Když někoho vrhnete na stánek, stánek se zboří. Anebo když někoho strčíte ze střechy. Vídíte jak letí, pak už ani to ne a potom slyšíte křik lidí.

Jenže i AC má mouchy. Vývojaří vsadili opravdu hodně na formu. Dobře, soubojový systém je opravdu špica, mečovat se s chudáky počítačovými šermíři je zábava. Stejně jako volně poskakovat po budovách. Ale to na hru nestačí. Proto ve hře jsou úkoly. Je jich přibližně sedm a celou dobu se opakují. Musíte někoho okrást, vymlátit z někoho informaci, sebrat všechny vlajky, ochránit informátora, doběhnout v časovém limitu za druhým informátorem, zachránit nevinného občana, pozabíjet nežádoucí cíle. Každý takový skutek vyústí, že dostanete jistou informaci. Když informací máte dost, vrátíte se do skrýše ve městě, dostanete husí brk a hurá zabít hlavního bosse pro dnešní večer. A to je vše, hop do dalšího města (jsou tři - asi, jsem tak v půlce :)) a znova. To se už po takové čtvrté hodině hraní stává naprosto ubíjejícím procesem. Za jeden večer jsem sice odehral přibližně 7 hodin hry, ale pak jsem na ní týden nesáhl. Nebylo proč. Pak vás přestane i to sekání bavit, protože po sekání přijde další sekání a pak další a další a další…

Vzhled hry na X360 vypadal lahodně. Skvělé postavy, excelentní zpracování exteriérů. Nevypadalo to plasticky, vypadalo to prostě famózně. Na mé lehce obstarožní X1950 Pro běhám na střední detaily a max. rozlišení jakžtakž plynule a o nějaké famóznosti zase mluvit nemohu. Bachraté stíny, prolínající se objekty a ty postavy jsou také jak vyměněné. Města však vypadají pořád slušně. Co je zajímavé, že hra běží v (nejspíš) 16:9, takže i na širokoúhlém monitoru mám nahoře a dole pruhy. Hraní má pak jiný nádech, ne zrovna filmový, ale spíše onen konzolový :)

Assasin’s Creed je v podstatě takové středověké Grand Theft Auto s absolutní volností pohybu a možnostmi gymnasty. Soubojový systém jednoduše baví, bohužel je na něm pomalu celá hra postavená. Hrozná zápletka, příšerné cut-scény, stereotyp a občasné grafické chyby trochu špiní hře jméno. Ale prvních pár hodin si sakra užijete. A po pauze těch dalších :)

Na úplný konec ještě jedna zajímavá kauza, dělaná jak do Blesku :)