Franz Ferdinand – Tonight: Franz Ferdinand » 4/10

Ve své recenzi jsem třetí desce Angličanům vyčítal až přílišnou elektroničnost. Potom, co jsem byl nachytán na švestkách (danke Were), jsem shledal, že jsem byl asi spíš zaujatý. Ano, cítím tam o ždibec víc elektronických hejblátek, ale to všechno jsou pouhé klávesy, a kupodivu mi tam po tom čase nechybí. Často mi pomáhá u těchto případů videoklip a po vydání Ulysses jsem se do toho songu dostal a je to pecka :) Bite Hard sice pořád vede, ale už to album tak nepotápím. Dnes bych zvýšil na 6/10.

God Is An Astronaut – God Is An Astronaut » 10/10

Loňská placka od irských God Is An Astronaut si u mě jako první v historii vysloužila nejvyšší hodnocení, plno superlativů a červený koberec. Po nějakém čase přišlo vystřízlivění a je tu možná trošku méně extázní výsledek. Album má na svém tracklistu veliký přehled skvěle typických godisanastronautovinen, dovolím si tvrdit, že víc než alba ostatní. Leč už i mně to zní trošku ohraně. Mají prostě naprosto specifický zvuk, který je dělá tím, čím jsou. A určitě je tohle věc, kterou bych nejspíš dávál post-rockovému analfabetu jako jednu z prvních. Ale mě už to bohužel nepřekvapí. 9/10

Eagles Of Death Metal – Heart On » 5/10

I když tahle věc zní naprosto odlišně než předchozí Peace, Love, Death Metal a Death By Sexy, zní hodně stravitelně a fandy potěší. Já se za fanouška považuji a jak jste mohli vidět, moc mě tahle deska nepotěšila. I když mi hlavní singl Wannabe In L.A. zní místy příšerně lacině a nerockově, dokáže se z něj stát pěkně vlezlý kousek, který mě s lehkým zpěvem Jesse Hughese pořád v hlavě otravoval. Když si člověk zvykne na ten nový sound kapely, může si Heart On i oblíbit. Mně bohužel chutnají víc ta první dvě splašená alba. Ale bod navíc si zaslouží – 6/10.