Bez fólie se mi ale chodit nechtělo, sklo se příšerně upatlávalo. Jenže na další GelaScreen jsem čekat nechtěl, v iStylu mají fólie za 400+ Kč, a tak jsem sáhl po nabídkách z Aukra. Fólie za 45 Kč i s poštovným, čert vem čínské znaky, co se na fólii může pokazit. A inu ono hodně.

I když čínská fólie vypadá po vybalení naprosto stejně jako všechny ty značkové, po nalepení přijde nepěkný pocit. Plast je značně měkčí, prst po něm neklouže tak přirozeně a nepříjemně drhne. A když už si na to člověk zvykne, po měsíci zjistí, že fólie na mnoha místech přestala doléhat, jak měla a kolem reproduktoru, homebuttonu a rohů se udělaly vzduchové kapsy. A i když to člověk přežije, po 6 týdnech zjistí, že fólie je naprosto příšerně ošmudlaná a poškrábaná, díky čemuž poklesne kontrast a sytost barev.

Takže dnes jsem opět bez fólie. Pokud si to tak spočítám, tak životnost čínských ScreenGuardů je přibližně 2 měsíce, což činí za rok útratu cca 300 Kč (ne-li víc, výhodné „za pade s poštou“ už se neobjevují). Balení dvou fantastických GelaScreen vyjde na $19, v iStylech lze zakoupit balení 3ks značkových fólií za 400 Kč. Pokud se vám instalace povede na výbornou (což je kumšt), nebudete muset investovat do ochrany nejspíš už nikdy. Vyšší cenovka je prostě opodstatněná.

K úspěšné a bezbolestné deinstalaci chladičů je potřeba fén a pokud máte v plánu něco většího, pak ještě kreditku (či podobnou kartičku) a šroubovák. K očištění pak technický lih a čistý hadřík.

Následující postup je nasnadě:

1. Začneme fénem zahřívat první heatsink.
2. Po krátké chvíli by se měl chladič zahřát natolik, že na něm neudržíme ruku.
3. Fén vypneme a začneme heatsink vykrucovat; pokud odstraňujete něco většího, pomocí karty se dostaňte mezi kov a PCB a pomocí šroubováku ho odlepte.
4. Když máme kartu čistou, počkáme chvilku, než vychladne, a pomocí lihu čipy očistíme.

Pro příznivce ještě krátké video :)

Click here to view the embedded video.

Zdroj: Overclocker Cafe

Zapojení

Kam patří jaký kabel, určitě každého napadlo, a pokud se k tomu nijak nedobral, nechť učiní dle obrázku (klikněte pro zvětšení).

První spuštění

Ujistíme se, že:

• Je router připojen do elektrické sítě a funguje (dioda PWR svítí, SYS a WLAN svítí/bliká).
• Je našroubována anténa.
• Je do portu WAN přivedený Internet; pokud tomu tak je, dioda WAN vepředu bude poblikávat
• Je router propojen s jakýmkoliv počítačem pomocí UTP kabelu (na portu nezáleží); z připojeného počítače budeme provádět první nastavení routeru; dioda dle čísla zabraného portu vepředu by měla poblikávat, stejně jako Ethernetový konektor na připojeném počítači.

Nyní otevřeme na počítači internetový prohlížeč a do adresního řádku napíšeme http://192.168.1.1. Router se zeptá na přihlašovací údaje, ty jsou pro heslo i jméno admin.

Pokud jste se na rozhraní routeru nedostali, pod Windows XP otevřete Start -> Ovládací panely -> Síťová připojení a vyberte Připojení k místní síti (pokud jich máte víc aktivních, zjistěte, do jaké síťové karty je router připojen; pokud jich máte víc, ale jsou neaktivní, vyberte tu, u které je stav jako Připojeno). Následuje Pravé tlačítko -> Vlastnosti -> najděte Protokol TCP/IP -> Vlastnosti -> musí být vybrané Získat adresu IP ze serveru DHCP automaticky a Získat adresu serveru DNS automaticky.

Pod Windows Vista najdete toto nastavení v Start -> Ovládací panely -> Centrum sítí a sdílení -> vlevém sloupci Spravovat síťová připojení. Následně vyberte ve vlastnostech připojení Protokol TCP/IPv4 (pozor, NEVYBÍRAT TCP/IPv6).

Nyní jsme na rozhraní routeru, kde se provádí veškerá nastavení a změny.

Pro první hlavní vybereme v menu Quick Setup a klikneme na Next.

Další obrazovku Quick Setup – Choose WAN Connection Type je individuální, ale v 90% bude správná možnost Dynamic IP. Vybereme ji a dáme Next.

Pokud využíváte připojení pomocí PPPoE (a jste si tím jisti), vyberte tuto možnost a na následující obrazovce vyplňte přihlašovací údaje.

Pokud jste připojeni pomocí statických údajů (většinou připojení pomocí Wi-Fi), vyberte tuto možnost a vyplňte veškeré údaje podle dat, která máte od svého poskytovatele připojení k Internetu.

Na obrazovce Quick Setup – Wireless již nastavujeme Wi-Fi. Pokud ho nehodláte využívat, zvolte Wireless Radio: Disable a přejděte na další obrazovku kliknutím na Next. Pokud Wi-Fi síť máte v plánu, nastavte následovně:

• Wireless Radio: Enable
• SSID: jméno, pod kterým se bude Wi-Fi síť dát nalézt; doplňte dle svého uvážení
• Region: Czech Republic
• Channel: v podstatě jedno co vyberete, je však možné, že ten či onen kanál bude ve vašem místě zanesený něčím jiným – pokud zpozorujete problémy s Wifi, zkuste kanály změnit.
• Mode: 54Mbps (802.11g)

Následně potvrďte klepnutím na Next a pak na Finish. Právě by jste měli být připojeni k Internetu.

Pokud tomu tak není, zkuste v menu vybrat Network -> MAC Clone -> a klikněte na Clone MAC Adress (toto platí hlavně pro zákazníky UPC).

Nastavení Wi-Fi sítě

Velice důležité je nastavení vaší Wi-Fi sítě. Do jeho rozhraní se dostanete klepnutím na položku Wireless v menu. Některé položky jsme nastavili již na začátku, takže doplním ty další.

Pokud zaškrtnete Enable Wireless Router Radio, budete se moci připojovat a nastavovat router i přes Wi-Fi.

Zaškrtnuté Enable SSID Broadcast znamená, že bude váš router vidět a bude se k němu moct kdokoliv připojit (bude-li znát heslo, viz dále). Pokud ho vypnete, nebude vidět jeho SSID (k připojení je však nutné ho znát). Je to jen malá bariéra proti škůdcům, ale pořad je.

VÝRAZNĚ DOPORUČUJI zapnout si Enable Wireless Security! (Pokud samozřejmě nemáte v úmyslu poskytovat Wi-Fi připojení zadarmo např. zákazníkům apod.)

Následně:

• Security Type: WPA-PSK/WPA2-PSK
• Security Option: Automatic
• Encryption: Automatic
• PSK Passphrase: zde se nastavuje heslo pro připojení k Wi-Fi; doporučuji toto nepodceňovat a zadat sáhodlouhé vygenerované heslo složené z různě velkých písmen a čísel.
• Group Key Update Period: 30

K uložení klikneme na Save.

Další důležitá nastavení

Následující kroky by vás měly okamžite zavést do System Tools -> Password, kde si změníte přihlašovací jméno a heslo k rozhraní routeru.

Dále doporučuji nastavit čas a datum v položce Time, ale nijak to chod routeru neovlivní.

Pokud využíváte programy typu P2P (BitTorrent apod.), je nutno povolit tuto komunikaci v Forwarding -> UPnP.

Hotovo!

Pokud jste postupovali podle návodu krok za krokem a nenanarazili na žádné komplikace, právě jste si nakonfigurovali a zabezpečili router!

Další stanice se dají libovolně zapojovat přímo do routeru pomocí UTP kabelů – IP adresu dostanou automaticky z DHCP serveru. Stejně jako ji dostanou stanice připojené bezdrátově.

Ještě zmíním ono zabezpečení Wi-Fi sítě. Opravdu doporučuji dlouhé a složité, třeba 16znakové heslo. Nikdy nevíte, kdo zrovna sedí za zdí s notebookem a o co se může pokoušet. Vy ve většině případech budete heslo zadávat jednou jedinkrát a budete bez starostí.

Pokud chcete dosáhnout nejlepšího pokrytí objektu, vemte na vědomí, že anténa vysílá nejvíce směrem dolů. Takže pokud máte dvoupodlažní dům, určitě by si měl router svoje místo najít v poschodí. Pro pokrytí obyčejného činžovního bytu se nebojte router klidně hodit na zem za počítač – signál bude stále dobrý.

Jestliže nastanou nějaké potíže (a věřím, že nastanou :)), nebojte se zeptat v komentářích.

Tak, to jsem si poplakal, hurá na telefon! Nad minimalistickým balením Apple jsem nadšením neskákal, protože ho znám. Takže když jsem přiběhl domů, z krabice na mě hned iPhone vykoukl, prohrábl se dolů k USB kabelu a už jsem vesele nabíjel. Ještě SIMku, šup se starou Nokií do kouta a otevíráme iTunes. První ochlazení nadešlo, když jsem zjistil, že iTunes na velkém desktopu odmítají telefon najít. Měl jsem tu problémy s Quicktimem, do toho se motal Quicktime Alternative a od té doby zkrátka iTunes nefungují, jak by měly. Respektive funguje vše, až na malou utilitku pro mobilní zařízení, která je nicméně pro synchronizaci celkem důležitá. Inu, co se dalo dělat, když ani po třetím reinstalu iPhone zaregistrován nebyl, otevřel jsem notebook, nainstaloval iTunes na něj a hurá, už to premávalo. Aktivace, registrace, všechny účty připraveny ke zteči. Aplikací jsem měl postahovány desítky, nicméně na velkém počítači. A že se dají přesouvat mezi počítači bez problému, jsem zjistil až po pár minutách, takže jsem asi deset aplikací instaloval poctivě přes AppStore v iPhonu. Inu, žádný učený z nebe nespadl :) S veškerou instalací a nastavováním telefonu jsem si vyhrál pěkně dlouho. V den koupě jsem si s ním hrál přesně 6 hodin v kuse.

Nevím, co bych k softwarové výbavě všechno řekl. Už od základu v sobě má samozřejmě iPod, Safari, e-maily, mapy, počasí nebo třeba sledování burzy. Ale pravá zábava začne až v AppStore. Stovky naprosto brilantních aplikací úplně zadarmo a tisíce ještě úžasnějších za jeden až deset dolarů. Díky akcelerometru jsou tady fantastické hry, ale i ty „obyčejné“ jsou extrémně návykové. Nebo implementace komunitních a jiných služeb. Vyhledávače, Wiki a co teprve ty nejrůznější malé blbůstky. Pokud mi to vychází dobře, tak já mám nainstalovaných právě 128 aplikací. Mám tady desítky fantastických her, kterými si nejen já zkracuji chvíli. Mám tady recepty na jídla, návod jak si zavázat kravatu, slovník, překladový slovník, nejrůznější seznamy. Aplikace co podle obalu pozná album nebo film a vyplivne vám Wiki a hodnocení a všechno. Aplikace, co podle vašeho huhlání pozná písničku. Půl giga aplikací. A mobil se nikdy nezpomalil. Je to prostě fantazie, když hledáte nějaký krám a jste ve městě – prostě vytáhnete telefon, podle GPS vás to najde, dáte hledat obchody, pak si dáte vyhledat nejbližší bankomaty, no a pak půjdeme někam na baštu ne? A než si žena nakoupí, tak si prolítnu mejly, RSS a Twittera.

Po hardwarové stránce nemám snad co vytknout. Telefon mi doposud zamrzl jen dvakrát, protože jsem byl moc zběsilý s Home tlačítkem. Jeho velikost mi nevadí, osobně se mi líp drží a je na něm hlavně mnohem více vidět. A hlavně je tenčí než moje předchozí 6260, takže z toho jsem také paf :) Telefon se ovšem slušně patlá – vepředu to sice není poznat
díky jasu displeje a dozadu se moc často nekoukáte, nicméně otisky na něm zůstavají. Těch pár tlačítek, co na těle jsou, se nacházejí dobře a poslepu se v pohodě dají rozeznat. Jak dlouho vydrží baterka, je samozřejmě úměrné tomu, jak moc si s telefonem blbnete. Když jsem ho poprvé přinesl do školy, a každý si chtěl ten „módním krám“ vyzkoušet, měl jsem k odpoledni už baterku velice nízko u pasu. Já jsem ale telefon zvyklý nabíjet denně, takže mi to nevadí. A pokud používáte telefon jakoby „normálně“, tzn. denně pár telefonátů, zprávy, mejly, Twitter a semtam hra, vydrží na jedno nabití klidně i čtyři dny.

Já jsem prostě z telefonu naprosto nadšen. Má sice dvě obrovské mouchy – nepodporuje landscape klávesnici pro e-maily a SMSky (Bože, proč!?) a nenatáčí videa, ale jinak má spoustu ctností, které mě neustále zanechávají v opojení. Na iTunes jsem zvyklý a i na to, že by mohly být přece jen na Windows rychlejší. Je mi akorát děsně líto, že je z iPhonu dnes spíš módní doplněk a věřím, že dobrých 75% majitelů nemá ani tušení o jeho možnostech. Ale o tom třeba zase jindy.

No a co bych to byl za nerda, kdybych se s váma o tohle zařízení nepodělil. Balení je vskutku jednoduché, v krabici se nachází pochopitelně samotný rocket launcher, pak tam je velikánský papírový terč a CD s ovládacím programem. Zařízení je možná trochu větší, než jsem si představoval, ale nemáte tak pocit, že se oháníte nějakým tintítkem a hlavně menší rakety by asi moc nelétaly. Ony rakety jsou celé z tvrdšího molitanu, zakončené uplně nejtvrším molitanem, takže vystřelit oko nebo prostřelit tátovi noviny je zase o něco těžší.

Utilita na ovládání je velmi jednoduchá. Setup vyžaduje přibližně tři kliknutí a pak už můžete vesele ničit okolí. Co mě překvapilo, byla skutečnost, že program bez problémů funguje i na 64bitové Vistě. Při každém novém spuštění by se měl udělat „re-setup“, který vrátí raketomet do jakési standardní polohy. Pak už můžete buď pomocí myši anebo prostě pomocí šipek na klávesnici dopravit hlaveň do požadované polohy a za hrozného ansámblu konečně vystřelit. Zařízení je HODNĚ hlučné, takže je velice nevhodné používat zbraň v přestrojení, jelikož dojde k velice rychlému odhalení úmyslů. Program samotný vydává při vykonávání velmi osobité zvuky, jenže z 80% se stává, že je velmi lehce přehlušen mechanikou zařízení. Nicméně má to i své plusy – když začnete střílet, počítač se vám rozhouká a raketomet začne syčet, takže se všichni kolem vás splaší, neví o co jde a najednou mlask a je po nich. Nice.

Pro tuto velmi speciální příležitost jsem tak natočil video s touto věcí. Kluci, ještě jednou díky! :) A copak přijde příště? Mám už větráček, raketomet, tak co myslíte – křeček v kolečku, plotýnka, vysavač? A slibované video, enjoy :)

Click here to view the embedded video.

V následujícím textu se tak pokusím sepsat hlavní důvody, proč si myslím, že iPhone bude můj další telefon. Celý text vychází z mých domněnek a nasbíraných informacích, takže pokud se v něčem pletu, určitě mě prosím vyveďte z omylu.

Vypadá skvěle!

Nemůžu si pomoci, ale iPhone je snad první telefon, který se mi opravdu a nefalšovaně líbí. Naprostá čistota, oblé hrany, žádné překážející prvky. Prostě plocha, rámeček a jeden čudlík. Všechny ty stříbrno-černé variace už mi upřímně lezou krkem, obzvlášť, když to má každá pátá samice. A že iPhone má také dost populace? A víte, že tady mi to nějak nevadí? Je to prostě tak úžasně vypadající kus technologie, že oželím dva lidi v metru za dva týdny… Pořád má (a bude mít) iPhone míň lidí než Sporty Pro a Crocsy :)

Nabitý funkcemi!

Teď se jistě někteří zarazili. Vždyť chudáček neumí ani MMS! Bóžínku! A vám to vadí? A kolik MMS jste poslali? A kolik dostali? Já se vejdu do počtu prstů nezkušeného truhláře. Nějaké další kiksy ve výbavě mě nenapadají, hm hm… T9? Ehm. Mazání SMS historie po celých konverzacích? To mi nevadí. Spíš jásám nad tím řazením do konverzací. Kde je teda vybavenost? AppStore. Přes 1.600 všemožných aplikací pro iPhone, zadarmo, za dolar, za euro. Ohromný výčet her, kecálků, prodloužení sociálních služeb a tuny dalších chytrých programů. Jejich úžasnost dokazuje fakt, že od uvedení AppStore 10. 7. bylo staženo dohromady 60.000.000 aplikací. To asi něco naznačuje.

Báječně se ovládá!

Jak jsem říkal výše, nevím o jiném telefonu, který by byl dotykový a přitom by nepotřeboval stylus. Šmatlání na displeji je přirozené, efektní a rychlé. Má v sobě onen akcelerometr, tudíž se přehazuje obrazovka a tak vůbec. Pak to dopadá takhle.

A úskalí?

Přecejen, nastavení neoplývá podrobnými nastaveními jako třeba telefony s Windows Mobile. Ale pokud máte přístroj, který to už má z poloviny vymyšlené do puntíku dopředu, na co nastavení?
Slabý fotoaparát? Já teď fotím VGA rozlišením a na momentky to stačí. A že nenahravá video? Ale nahrává. Neumí česky? To mi opravdu nevadí. Česká klávesnice je ve firmwaru 2.1, stejně jako prázdný slovník. Další možné mínusy mě zrovna teď nenapadají. Pokud snad nosíte v hlavě nějaký naprosto nevyvratitelný, šup s ním do komentářů prosím.

Click here to view the embedded video.

Proč nechci třeba HTC Touch Diamond? Je v mnoha ohledech lepší, nabízí víc možností a není taky vůbec ošklivý. A já ani nedokážu říci, proč ho nechci. Prostě když budu mít 15.000 Kč, půjdu si koupit iPhone 3G. Jsem vyhypovaný? Zhýčkaný reklamou? Nemyslím si. iPhone jen prostě a jednoduše spojuje vše, co v kapse chci a co potřebuji nosit. Je to iPod, je to telefon, je to gadget, je to GPSka, herní konzole, komunikátor, e-mailový klient, internetový prohlížeč a vše ostatní, co dokaží programátoři z SDK vymlátit.

U nás je sice nejlevnější na světě, nicméně pro moji studentskou kapsu je nějakých 14.000 Kč pořád docela slušná částka (pořád mám důležitější výdaje). Nejnižší plnění 600 Kč s O2 a iPhone M mi přijde dobré. Neomezený Internet, plno minut a SMSek zdarma. Takže, iPhone 3G, sedni a čekej!

Překvapila mě velikost. Nečekal jsem, že to bude nějaká větrná elektrárna (to bych ani nechtěl), ale takového cimprdlika jsem také nezamýšlel. Ventilátor má dobrou a těžkou základnu s gumovými nožičkami, takže se nepřenášejí žádné vibrace. Průměr je 92 mm, což mohlo být klidně nahrazeno větší, 120 mm verzí. Funítko má totiž tři stavy – nefoukám, skoro nefoukám a skoro foukám. Díky malému rozměru je totiž jeho nasazení jediné. Hned vedle vaší ruky u klávesnice. Na 1200 otáčkách tak spíš ventilátor ochlazuje jen vzduch těsně kolem vás, při 2000 už dokáže být člověku po delší době celkem fryšno. Vzhledem k tomu, že jsem nemohl zařízení testovat v tropech, okolní teplota byla „jen“ 25 °C.

Co do zpracování, není vůbec nic, co vytknout. Větráček je bytelný a nikde nic neskřípe. Hlučnost je téměř nijaká díky tomu, že neexistuje překážka, přes kterou by se vzduch tlačil. Proto se setkáme výhradně s hlukem aerodynamickým a na vyšším stupni s velmi nízce svištícím motorkem. Po chvilce si ho ale už nevšimnete. Metr a půl dlouhý kabel dává možnost zapojit ventilátor i do zadních portů, takže tady omezení nevidím. Celý Breeze má navíc, dle mého, velmi povedený design a už na první pohled vypadá velice solidně. Prostě kvalita ze Švýcarska, na kterou jsme od Arctic Cooling zvyklí.

Možná si bude široká veřejnost klepat na hlavu, proč si kupujeme takový malinký ventilátorek do USB slotu, když za téměř stejnou cenu se dají koupit v obchodních domech klasické ofukátory XXL. Ale třeba já jsem tohle přesně hledal. Malinký, osobní vetráček, který udělá svou práci, nepotřebuje zásuvku s zároveň i skvěle vypadá. Prostě paráda.

Jak občas slyším naříkat své přátele, že ten a ten mobil je dokonalý, ale chybí mu tohle a tamto (čau Ondro :)), tak nevím, co by mohli vytknout u tohoto iPAQu. Má to EDGE/GPRS, má to WiFi a má to taky GPS vážení. Slot na SD/MMC, BT, IrDA, samozřejmě dotykový displej a hardwarovou QWERTY klávesnici. Co ve výbavě chybí? Foťák. Ale aby se neřeklo, má ho hw6915. I přesto je to pouhopouhá nouzovka. Kdybych chtěl zabíhat do větších technických detailů, tak vězte, že v komunikátoru tepe Intel PXA272 na 416 MHz, má 64 MB RAM a 45 MB ROM. Displej je čtvercový s úhlopríčkou 7,6 cm, rozlišením 240x240px a 16bitovou hloubkou barev. Co do rozměrů, je to chlapík – 118x71x18 mm a 180g váhy. Abych to zkrátil – víte, že ho máte v kapse :)

iPAQ je vybaven plastovým krytem displeje (mají ho i další modely tuším), čímž se dá zabránit nechtěným uťuknutím na displej. Bohužel, kryt má hodně malinké výstupky, takže držíte-li mobil v dlani, je velmi obtížné ho palcem odklopit. Navíc se dá celkem jednoduše vysadit a při odklopení přístroj nakyne o půlku. A pokud vám někdo volá a vy máte zrovna vyklopeno, vypadáte jako blázen :). Díky své šíři se ale zařízení dobře drží v ruce. Zadní povrch ovšem není úplně zdrsněný a hlavně je oblý, takže má přístroj tendenci vyklouzávat. Psaní na klávesnici chce cvik, moje větší palce občas šmátly, kam neměly. A za celý týden jsem se nenaučil rozdíl mezi Shiftem a jakousi speciální klávesou, která přepínala písmena na znaménka :) Stylus je schován po pravé straně v hodně těsné zdířce, mně se ho palcem vysunout nepodařilo, chtělo to vždy obě ruce. K ovládání ale můžete použít i vlastní prsty. Je to kupodivu dost přesné a do nechtěných nabídek jsem se dostal velmi zřídka. Směrový kříž a další funkční tlačítka neskýtají takový komfort, vždy jsem raději využil dotykového displeje. Po straně najdete ještě obligátní regulátor hlasitosti. Měl na mě ale trošku tužší vůli, takže jsem občas použil moc elánu a hlasitost se vyhoupla na maximum.

Po softwarové stránce jsem byl opravdu nadšen. Na mé Nokii 6260 trvá dobrých 7 (ano, sedm) vteřin, než se otevře dialog s SMS. Zde, v prostředí mobilních Windows, jsem se ocitl, kde jsem chtěl, ve zlomku sekundy. Naprostá svižnost a blesková odezva. „Today“ obrazovka, která je výsadou i Symbianů třetí generace, byla také příjemná změna. Člověk má tak při ruce to hlavní, co potřebuje. Zmeškané hovory, přijaté SMS, stav pamětí, připojení i základní nastavení, jako třeba jas. Ne, že by to snad neměly ostatní telefony, jen mi to tady přišlo o mnoho lépe použitelnější a přehlednější. WiFi fungovalo prý v pořádku, já jsem se doma nemohl za Boha připojit, i když jsem vypl veškerá zabezpečení na routeru. Moc mě také zamrzelo, že jsem si nemohl vyzkoušet GPS modul, protože v přístroji nebyly žádné mapy a TomTom nenabízí zdarma ke stažení žádnou použitelnou. Co do programové výbavy, nedostal komunikátor o nic moc víc, než je základní nabídka mobilních Windows.

Týden s Hewlett-Packard iPAQ hw6910 samozřejmě utekl pěkně rychle. Na jeho používání jsem si ale v pořádku zvykl. Líbila se mi přehlednost, komfort ovládání a celková svižnost. K největším nevýhodám bych v praxi zařadil asi onen kryt displeje, který opravdu obtěžoval. Dále snad zmínit lačnější WiFi a absenci fotoaparátu. Po denním standardním používání (několik SMS zpráv, dva – tři hovory, kalendář atd.) s polovičním jasem displeje hlásila baterie kolem 70%. Číslo na takový stroj dle mého příjemné, já jsem si tak nějak nabíjet mobil denně už zvykl :). Zkrátka – hw6910 je příjemný komunikátor se skvělým ovládáním, perfektní odezvou a velkorysou výbavou. QWERTY klávesnice je dle mého povedená, člověk se na ní naučí ihned. Nikde nic neskřípe a nevrže. Oželíte-li fotoaparát, plastový kryt displeje (který se dá stejně vysadit) a další „Widle“ v kapse (ani jednou mi mobil nezamrzl!), může to být kousek zrovna pro vás.

1. Stáhneme a nainstalujeme si hex editor HxD.
2. V Extras -> Options… odškrtneme volbu Open disk as readonly by default.
3. Otevřeme disk pomocí Extras -> Open disk otevřeme Physical disk.
4. Najdeme řádek 00000001C0 a označíme třetí dvojčíslí. Pokud je disk dynamický bude to číslo 42. Bude-li primární, bude to 07.



5. Změníme hodnotu 42 na 07 a uložíme.
6. Restartujeme.
7. V Příkazovém řádku spustíme příkaz chkdsk písmeno disku: /f. Bude-li disk používán, naplánujeme opravu na příští start a restartujeme.
8. A voilá, disk je nyní primární a můžeme na něj vesele instalovat systém.

zdroj: Wilders Security Forums

Čím hned na první pohled ZEN zaujme, je displej. S 2.5″ úhlopříčkou se rozprostírá po dobrých 70% celé plochy přístroje. Jeho rozlišení je skvělých 320×240px, díky čemuž je tak obraz ten nejjemnější, jaký jsem měl možnost dosud vidět. Spolu s 24bitovými barvami je tak opravdu radost jen si projíždět menu. Napravo od displeje najdeme veškeré ovládání. Směrový kříž (čtverec, chcete-li), tlačítko „Zpět“, tlačítko pro volby, pro spuštění přehrávání a pro přeskočení na další, náhodnou skladbu. Na boku pak je ještě přepínač pro zamčení kláves a pro zapínání, klasický 3,5 mm jack a miniUSB. Na vrchu je pak slot pro SD/SDHC karty s mikrofonem a na spodní hraně reset. Tlačítka nejsou podsvícená, ale není jich zas tolik, aby se člověk po tmě nevyznal. Stisk je trošku tužší a s příjemným cvaknutím. Start samotného přehrávače z kompletního spánku zabere dobrých 8 vteřin, ale ZEN si pamatuje přibližně 5 minut, kde jste skončili, a pokud ho v tu dobu zapnete, za 3 vteřiny už hraje. Skořápka působí hodně solidním dojmem, nic nevrže, nikde se nic nerozlepuje. Z jedné strany je použit lesklý, černý kov, který se otiskům prstů rozhodně nebrání, zezadu je tmavý matný plast, s efektním prolisem, vyrytým slovem „ZEN“ a kapacitou v GB. Na displej si žena (ano, přehrávač není můj) nainstalovala ochrannou fólii, což chce určitou dávku umu a štěstí, pro co nejmenší nečistoty. Ideální vyndat nového z krabice a lup tam s ní. S fólií se nedočkáme žádného snížení jasu ani kontrastu.

Funkcí má ZEN nemálo. Diktafon, prohlížeč fotek, rádio, kalendář, kontakty, úkoly a samozřejmě přehrávání audia a videa. Menu je velmi pěkně zpracované a animované, také je hodně svižné a jako pozadí si můžete zvolit jakýkoli obrázek. Synchronizace se dá provádět pomocí dodávaného softwaru, který dovede převádět i videa do požadovaného formátu. K prosté komunikaci s počítačem si ale vystačíte i s WMP11. Škoda je, že karta a věstavěná flash pamět jsou oddělené, takže nemůžete přehrávat hudbu jak z interní paměti tak z karty najednou. To je trošku bolák, proto je radno dát si na kartu třeba jen videa a přímo do přehrávače soubory. Videa vypadají na jemném rozlišení skvěle, pokud se ale bude dívat někdo hodně shora, dojde k inverzi barev. Skladby si můžete vybírat podle alba, interpreta anebo žánru. Alba se vybírají podle přebalu, což může leckoho zmást. Co mě trošku zamrzelo, je nemožnost přehrávat celou diskografii jednoho interpreta, když si vyberu pro začátek nějakou skladbu. Abych si přehrál vybranou skladbu, musím vybrat album na kterém je, a to se pak přehrává. A když dám přehrávat celou sbírku, nemůžu si vybrat první písničku :) Anebo jsem to prostě nenašel…

Zvukový přednes je velmi dobrý, popravdě jsem nerozpoznal rozdíl oproti mému přehrávači iRiver H10. Hlasitost by mohla být více rozestupňována. Občas jsem narazil na pomezí, kdy jedna hodnota byla málo a druhá zase příliš. Ale to se nestávalo často. ZEN si poradí s obligátními MP3, dále s AAC, WMA (s DRM i Lossless), WAV a AA (2, 3, 4). Jak bylo řečeno, synchronizovat se dá buďto pomocí dodávaného softwaru, PMP kompatibilními programy anebo pouhým kopírováním souborů, přehrávač umí také fungovat jako mass-storage.

Creative ZEN je tak obrovské kladivo pro iPod Nano. Za téměř poloviční cenu (ZEN: 2.800 Kč; Nano: 5.000 Kč – za 8GB) poskytuje hodně podobné funkce, veliký displej, větší kapacity (až 32 GB) a přitom je skvěle kompaktní. Obrovský displej s naprosto úžasným obrazem je hodně veliké lákadlo, stejně jako rozšířitelnost SD/SDHC kartami, které dnes stojí pakatel. Mezi flash přehrávači je tohle jasný bestseller.