(Už mě to tu stejně sere, lidi sem chodí jenom kvůli tomu posranýmu návodu na router a já si tady dělám leda pokladničku na jiný how-to. Fakt, jebne mi a udělám si další, stopadesátej blogísek bokem.)

Nicméééně!

WikiLeaks (pokud jste snad žili poslední dva měsíce někde v Postoloprtech bez médií) je, zjednodušeně řečeno, taková webová stránka, kde se zveřejňují různé inside reporty a další tajná havěť, která neměla nikdy spatřit světlo světa. Zkrátka věci jako třeba operace Northwoods. Přesně ten druh zpráv, které odstartovávají nejrůznější konspirační teorie a jiné druhy děšení lidu. Začalo to v roce 2006, kdy uveřejnili rozkaz k zabití několika somálských papalášů. Víc se to rozjelo až někdy loni, kdy uveřejnili interní diskusi mezi klimatology, kteří se tak nějak shodli, že globální oteplování je kokotina. Výčet všeho najdete na Wiki.

Anebo se radši podívejte na tenhle TEDa (můžete si zapnout i české title):

Podle mého skromného názoru jsou WikiLeaks něco, co je potřeba. Co mě, jako pouhého pozemšťana, dost zajímá. Člověk tak nějak ve skrytu duše ví, že se všude na světě děje spousta svinstev, která jsou zametená pod koberec, i když to stálo mnoho lidí život. Myslím si, že máme právo vědět, co se kde děje, a to bez jakéhokoliv přibarvování a odbarvování. Po tom všem, co bylo uveřejněno na WikiLeaks, mi zbytek médií přijde jako zprávy na Nově.

Z čeho se mi ale otevírá kudla v kapse, je totiž vytrvalá ofenziva proti tomuhle serveru. Díky tomuhle jsem si udělal skutečný obrázek o tom, jak je svět ovládán jedněmi a tím to hasne. Předpokládám, že za tím vším stojí vlády (hlavně ta americká, co?), protože mi nejde moc do hlavy, co může společnosti jako Amazon, EveryDNS, Vista, MasterCard, PayPal, Moneybookers atd., vést k tomu, že WikiLeaks odstřihnou od světa. Nenapadá mě jiný důvod, než nějaké vyhrožování ze stran mocnějších – z vlád. Anebo se snad děje ve všech těch firmách něco nekalého? Bojí se, že někdo ucukne a pošle zprávu o tom, jak se dělají krabice Amazonu z mrtvých lidí?

A už se jde i oproti nám, občánkům. Aneb zablokovali mi firemní PayPal, protože jsem poslal peníze WikiLeaks.

Já jsem asi hrozně zblblej ze všech těch filmů, co jsem viděl, ale tohle na mě působí zkrátka jako to klasické zasedání padouchů. 10 nejbohatších a nejmocnějších lidí na světě, kteří ho ve skutečnosti celý vlastní a celý ho řídí. A teď se bojí, že se všechno posere.

Proto nedokážu pochopit, jak by někdo „obyčejný“ (Bože, jak já nesnáším spojení „obyčejní lidé“) dokázal zvednout pěst proti WikiLeaks. Upřímně jsem ještě nikoho takového nepotkal. Narážím teď na OpenLeaks, což má být více transparentní nebo co. Že prý se Assange věnoval moc tomu, aby uveřejňoval zprávy, než aby udělal z WikiLeaks pořádný projekt. Jako jaký projekt? Facebook pro donašeče nebo co?

Ať si tady OpenLeaks jsou, když vědí, jak se to má dělat lépe. Víc takových serverů není na škodu. Co s nimi může pak kdo udělat? Odstřihne je od sítě? Lidi si pomůžou. Stejně jako po odstranění WikiLeaks vznikly (a vznikají) stovky a stovky mirrorů.

Ani nevím, jestli jsem řekl, co jsem chtěl. Zkrátka mi celá tahle bublina leze krkem. Dochází tu k válce obyčejných lidí (herdek, už zase) a těch, co mají moc. A je to jednostranný boj. Operation Payback, komunita, která činí kroky proti bezpráví, zmizela z Facebooku, z Twitteru a i z „blbé“ Encyclopedia Dramatica. Protože to někdo někomu zkrátka tak přikázal. Někde jsem četl, že tohle všechno znamená první kyberválku. A já jsem kurva zvědavej na to, jak to všechno dopadne.

(O zatčení Assangeho se ani nezmiňuju, protože to je stejná mrdka jako celá Natálka. Ehm.)

Let the rage begin, komentáře jsou o kus níž.

Disclaimer: Můj korektor si teď užívá v Maďarsku, takže bych prosil shovívavost.

Je to tedy už rok a fous, co se v Čechách objevila první služba nabízející PayPerPost metodu. Řekněme první „jistý“ způsob, jak svůj blog zpeněžit. U reklam je člověk závislý na proklicích, u affiliate programů zase na svém odhodlání a šikovnosti. Když se ale zkrátka s někým dohodnu, že mu napíši za dvěstěpade článek, tak ty peníze dostanu. Když ten článek napíšu. A bude-li se zadavateli líbit.

A tak jsem se zaprodal i já. I já jsem vám, svým čtenářům, cpal pod nos články o věcech, které vás za a) určitě vůbec nezajímaly, a za b) které neměly s tématy, o kterých tu běžně píši, pramálo společného. Obávám se, a jsem si tím celkem i jist, že jsem spoustu lidí odsud tímto odradil, a že jsem dokonce poklesl v očích návštěvníka. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou stranu píši na jeden blog již přes nějakých 6(?) let a za tu dobu se mi nepodařilo téměř nic. Ale o tom dneska mluvit nechci, popláču si někdy jindy.

Chtěl jsem psát o tom, jak se po roce působení na Placle jako uživatel cítím. Během prvního půlroku jsem neměl problém dostat nabídky za rozumné ceny, se smysluplnými požadavky a občas i o věcech, které se daly trošku křečovitě nacpat do koncepce blogu. Pravda, bylo jich v podstatě stopové množství, v porovnání s ostatními nabídkami. Napsat 2 normostrany o kočárcích a vystavit článek na tři měsíce na homepage za 75 Kč bylo požadováno mnohem častěji, než se vám může zdát. Se snahou o co možná nejnižší újmu na sebeúctě jsem si ale díky Placle vydělal docela slušné peníze, na které bych si pomocí zobrazované reklamy nemohl nikdy sáhnout.

Jenže. Někdy na jaře tohoto roku se nabídky začaly vyskytovat méně a méně, a témata se zúžily na dvě: půjčky, pojištění. Přísahám bohu, byly třeba dva týdny, kdy nebylo nic jiného. Občas vedle toho spadla nějaká dovolená nebo šperky. Netuším, jestli zadavatelé čtou popisy u stránek, kterým poptávají články, ale už jsem tak nějak poznal, že 90% z nich zaškrtne „Rozeslat všem“. Navíc všem těmto lidem nejde zdaleka o hodnotu článku, ale o počet znaků. Kdysi jsem psal článek o nějaké firmě, která dokáže potisknout a vyrobit dle přání zákazníka obálky i USB klíčenky. Pojal jsem to jako jeden delší článek, který zahrnoval obě možnosti. Vypadalo to lépe, bylo to ucelenější, čtenář se dozvěděl víc. Zadavatel si mi pak postěžoval, že si zaplatil za dva separe články, a že tohle teda ne. Takže jsem udělal v podstatě dva stejné články, jen jsem v jednom případě vyměnil slovo „obálky“ za „flashky“. Hotovo. Poslední věcí, která mě irituje, jsou částky, které zadavatelé za články nabízejí. Co se na Placle objevil čudlík umožňující jim sice schválit blog pro zveřejnění článku, ale za sníženou cenu, nestalo se mi, že by ho někdo nepoužil. Nabídl jsem se, že napíši článek o nějaké boulderové škole. Za potupných 150 Kč. Přišla akceptace se sníženou cenou na 106 Kč. Chvála bohu, že na Placle je i možnost zrušení akceptace ze strany uživatele.

Poslední dobou proti těmto metodikám a „copywriterům“ pálí adent. Abych pravdu řekl, trochu mi otevřel oči. Zároveň jsem se dozvěděl, že na tom jsem se sebeúctou ještě celkem dobře. Ódu na dřevěná pískoviště bych tedy asi nesepsal. A už vůbec ne za 80 Kč.

S Placlou se zkrátka pomalu loučím. Zkouším jiné metody nějakého toho přivýdělku na Internetu. Chybí mi do toho ale nějak nálada, čas a pořádné know-how. Sice mi z mých affiliate webů už taky něco spadlo do kapsy, ale na koupi MacBooka (což je první věc, co si tzv. internetoví podnikatelé kupují jako první) to stále ještě není. Netuším, co se s touto první českou PPP službou stalo, zda-li je to nedostatek zadavatelů nebo nizounká úroveň pisatelů, kteří napíší každý týden za 80 Kč dvě normostrany o půjčkách a piercingu. Jak píše adent ve svém článku, tohle není žádný copywriting, tohle je už prachsprosté honění znaků za pár pětek. Už jsem z toho nějak vyrost.

Kdo mi chce vynadat do pokrytců, má prostor v komentářích :)

Nikdy v životě jsem „nepodnikal“ na Internetu. Výdělky z reklam mi přišly nicotné za tu fůru prostoru co zabírali a za to, jak narušovali design webu. Posléze se na trhu objevila úplně zbrusu nová, v Čechách nevídaná Placla se svým PPP. Ten konečně nabízí zajímavá ohodnocení a občas i zajímavá témata. Nedávno jsem se ale nechal chytit do další vydělávací služby – WebExSys.

WebExSys je relativně nová služba, která sdružuje několik firem poskytující affiliate program. V nabídce je současně přibližně 15 obchodů, které nabízejí buďto provize procentuální (např. 10% z nákupu), nebo přímo peněžní (např. 450 Kč za nákup). Lze vybírat i z mnoha kategorií, obligátnímu cestování a nábytku sekundují oblasti jako zdraví a výživa, software nebo informační systémy. V budoucnu to vypadá, že přibude i nějaké dospělácké záležitosti, které by mohli generovat skutečně zajímavé zisky.

Na svém účtu lze sledovat velice výmluvné statistiky o úspěšnosti a „sledovanosti“ vašich kampaní. Právě díky sjednocení mnoha obchodů pod jednu střechu se dá velmi rychle dosáhnout na minimální výplatní částku 500 Kč. Člověk hlavně nemusí být plátcem DPH (ale ocamcaď pocamcaď, že), takže se tento systém jako další cesta k zaplacení hostingu a domény jen nabízí.

Jestli tedy máte blog nebo nějaký projekt na Internetu, stačí na něj umístit vygenerované odkazy, nebo si udělat vlastní bannery, které neničí celistvý vzhled webu, a začít vydělávat. A pokud máte vlastní hosting, pár korun na nákup domén, nápad, jaké domény by to měly být, ale hlavně chuť a čas svůj web zapracovat a zviditelnit, WebExSys bude asi ta nejlepší affiliate možnost, která se v Čechách najde. Protože je to všechno v jedné službě, je velice rychlé se do toho dostat a začít vydělávat. Jen to chce skutečně najít odhodlání. Bohužel nestačí koupit lukrativní doména, nahrát na ní redakční systém a Internete vydělávej. Ale jakmile se přes tohle dostanete, peníze se pohrnou :)

Čím dál tím více mi v dnešní době přijde, že každý ňouma, co kouká na seriály a ví, jak si objednat sítotisk na 100 trik, má vlastní e-shop. Za poslední čtvrtrok jsem viděl alespoň tři takové obchody, které se pyšnily tím, že tam mají hlášky z HIMYM, The IT Crowd nebo The Big Bang Theory. A že měli široký sortiment. „Suit Up!“ ve dvou barvách a pak velké červené „RTFM“…

Proto mě potěšila zpráva, že v českých vodách začíná zbrusu nový obchod, který nestaví na textech ze seriálů, ale přichází s něčím vlastním. Na Chapadla.cz jsou od března k mání vtipná trika a placky. Všechna jsou ale originální a nezkopírovaná, nikde jinde je nekoupíte. Aneb není nad to si objednat triko z USA a pak zjistit, že ho prodávají neoriginální za třetinovou cenu v jednom pražském krámu. Autoři slibují hlavní záběr v subkulturách – IT, kultovní knihy a seriály (Monty Python, Twin Peaks, Lovecraft, do budoucna třeba Red Dwarf nebo Duna), horory apod. V současnosti je na webu jen pár motivů, ale utěšeně nabývají. Ale už i teď bych si vybral, „Spojaři všech zemí, proletujte se!“ je prostě bomba.

Co mě ale naprosto uchvátilo, je cena. Veskrze nic se nepřehoupne přes 200 Kč a to se prosím tiskne na Adlera, což jsou velice dobře šitá česká trika. Nemůžu nezapomenout na tričko s textem „Fire, Exclamation Mark“, které stálo 500 Kč, potisk byl takřka nerozpoznatelný a po pár vypráních se oloupal.

Chapadla.cz jsou spuštěna sice jen chvíli (v řádech dnů), takže kolekcí zatím moc neoslní, ale pokud autoři splní, co slibují, mají minimálně o dva zákazníky postaráno. A protože si, stejně jako my se ženou, potrpí na taková trička s potiskem i mnoho mých přátel, jistě o ně nouze nebude.

Dneska přináším možnost pro všechny umělce a kreativce. Fujitsu spustila na konci loňského roku soutěž o ceny za půl miliónu korun. A o co vůbec jde?

Stačí vymyslet nějaký cool způsob, jak zviditelnit nějaký produkt od Fujitsu nebo značku samotnou. Pak to stačí natočit, vyfotit, napsat, upéct, vytesat, vyžvýkat a poslat to do světa. Při registraci je potřeba vybrat kategorii, ve které se budete účastnit. Jste-li jednoduše člověk, který se žádným uměním neživí, spadáte do kategorie „Uživatel domácí“. Je-li předmětem vašeho podnikání reklama, grafika, atd., jste „Profesionál“. No a pokud se nechcete účastnit soutěže s nějakými svými výtvory, můžete se registrovat jako „Kritik“ a pokud budete dostatečně věcní a nápomocní u projektů ostatních, můžete také vyhrát.

Do soutěže může jednotlivec přispívat, jak se mu zlíbí, není ničím omezen a již odeslané výtvory může do uzávěrky upravovat. Do 15. března tak máte všichni možnost bojovat o ceny. A že je opravdu o co stát. Pokud snad moc nevládnete grafickým programům nebo střihovým nástrojům, vůbec to nevadí. Jak tvrdí Michal Čížek, koordinátor soutěže: „Vtipný nápad si ceníme víc než technicky dokonalé zpracování.“ Poté, co se váš výtvor objeví na stránkách soutěže, začne u něj hlasování. Odtud je potřeba propagovat dílo samotné pomocí všech těch dnešních Facebooků a Twitterů, aby se sešlo co nejvíce pozitivních hodnocení.

Pokud máte tedy jen trochu kreativního ducha, nevidím důvod, proč se nezkusit zúčastnit. Soutěžní příspěvky přibývají v hojném počtu, ale nalijme si čistého vína, zatím je většina silné kafe. Inu, soutěž od Fujitsu už čeká, teď je řada na vás.

Voda je něco, co v životě potřebujeme neustále. Je to takové tekuté zlato (sůl, chcete-li), které v podstatě vnímáme jako samozřejmost a denně ji využíváme. Zamysleli jste se někdy ale nad kvalitou vody, co pijete? Odkud pochází a jak se dostane až k vám? Co když je v dnešní době lepší pít vodu z kohoutku, jak balenou? O této problematice jsem se pramálo zajímal, ale nedávno jsem se dozvěděl o stránkách Vodarenstvi.cz, kde se věnují pitné vodě a všemu okolo ní.

Velice mě právě zaujal článek porovnávající kvalitu balené vody a vody z vodovodu. Musím se přiznat, že kohoutkovou vodu jsem vždy považoval za nutné zlo, kdy člověk měl už opravdu žízeň a širokodaleko nic jiného. Jenže v Čechách tato „komodita“ získává už delší dobu nejlepší výsledky z celé Evropy. Nejlepší je totiž vodu skladovat ve tmě a v chladu – a kdo z vás svoje lahve strká do tmy? Z kohoutku si člověk vždy natočí čerstvou vodu, ne několik dní starou, z otevřené flašky, která ležela někde na slunci. V ruku v ruce s tím odpadá i tahání vod z obchodu, nemluvě o jejich skladování a následném nakládání s PET lahvemi. Když to tak po sobě čtu, jak ještě někdo může pít balenou vodu? A i na to je na webu odpověď. I když bylo tradicí si domu vozit právě těžké balíky s balenou, ochucenou vodou, podle výzkumu se mnoho Čechu přeorientovává na kohoutkovou vodu. Sice se nevzdáváme svých limonád (nárůst 13% minulý rok), ale někde se začít musí.

Vodarenstvi.cz je tak server o něčem, nad čím by každý jinak mávl rukou. Je ale zajímavé vědět, jestli je lepší pít vodu točenou či ne, podle čeho se hodnotí kvalita a jak na tom jsou kohoutky právě u vás. O tom a o dalších tématech tam najdete spoustu článků, které leckdy skrývají různá tajemství. Doporučuji alespoň nahlédnout, protože i když to zní komicky, o vodě se dá zjistit spousta zajímavostí.

Kdo to kdy nezažil.

Hodina informatiky nebo čehokoli, u čeho se ve škole sedí u počítače. K smrti nudný a otravný výklad vyučujícího, samostatná práce hotová během tří minut a co teď?

Každý v životě už někdy z nudy, ať už chtě či nechtě, sáhl po flashových hříčkách, kterých se válí na Internetu haldy. Bylo vždycky z čeho vybírat, na tu chvíli to zabavilo a co teprv, když si kolega vedle pustil stejnou hru a začal boj o nejlepší skóre. Jo jo, všichni jsme tam jednou byli.

Na flash hry se zaměřuje další český server, který je zatím ještě v plenkách a má se ještě co učit. I přesto na něm najdete již 811 her roztříděných do známých kategorií. Autíčka, střílečky, bojovky nebo dokonce hry pro slečny nebo hry upravovací, kdy si oblékáte panenku apod. Člověk si může zahrát i hry deskové a hazardní, do kterých jde zapojit i přísedící u počítače. Prostě si tam vybere kdokoli, ať už podle nálady, tak podle svých nejzvrhlejších choutek.

101her.cz se tedy pomalu rozrůstá a s obrovskou oblibou flashovek u nás bych se nebál, že bude mít nouzi o návštěvnost. Na webu je ještě něco málo práce (např. „hri pro dívky“ apod.), ale předpokládám, že cílovou skupinu to od hraní neodradí.

Toto je návod, jak provozovat doménu 2. řádu bez prefixu pomocí .htaccess.
Stačí do něj přidat toto:

RewriteEngine On
RewriteBase /
RewriteCond %{HTTP_HOST} !^domena.cz$ [NC]
RewriteRule ^(.*)$ http://domena.cz/$1 [L,R=301]

Pokud třeba naopak chcete mít web pouze s www, tak je to stejné až na drobnost:

RewriteEngine On
RewriteBase /
RewriteCond %{HTTP_HOST} !^www.domena.cz$ [NC]
RewriteRule ^(.*)$ http://www.domena.cz/$1 [L,R=301]

Samozřejmě domena.cz zaměňte za svou doménu.
Kdyby vám to snad nefungovalo, tak se ujistěte, že máte povolený mod_rewrite.

Zdroj: David Walsh

Dnes je spousta způsobů, jak se zviditelnit na Internetu. Ať už je to investice do SEO optimalizací nebo odsuzovaný linkbuilding. V zahraničí je velice běžná a oblíbená činnost psaní článků na zakázku. Protože upřímně – všimli byste si jako zákazník spíše prostého odkazu zahrabaného někde uprostřed jakéhosi fóra, nebo spíše profesionálně napsaného článku na ověřeném webu, kde stojí jako samostatný prvek?

A právě i v Čechách je toto konečně možné. Loni se rozeběhla služba Placla.cz, která konečně tuto „vymoženost“ přinesla i do našich luhů a hájů. Říkáte si, že je to moc nová služba a že tam bude minimální počet blogerů a ještě méně těch aktivních. K dnešnímu datu je registrovaných 270 uživatelů, kteří píší články v průměru za nějakých 200 Kč. Pokud jako inzerent vložíte poptávku např. na 20 článků po 200 Kč, můžete si následně vybírat ty blogy, na kterých chcete svůj podnik zviditelnit. Mnoho blogů je totiž již několik let zaběhlých, pravidelně na nich vycházejí články, a tak se jich častěji chytají vyhledávače. Nemluvě o těch specializovaných, které si čte, a na které se vrací, konkrétní cílová skupina. Systém PPP je hlavně velmi nenáročný – zadáte odkaz na svůj web, honorář za článek, specifikujete své požadavky a pak již čekáte, až se blogeři nabídnou.

Taková reklama na Internetu tedy může vypadat a působit naprosto jinak, než bylo dodnes běžné. Bannery a textové odkazy dnes mnoho lidí ignoruje, nebo si je vůbec nezobrazuje díky mnoha plug-inům do prohlížečů, které reklamy blokují kompletně. Samostatný článek upoutá mnohem větší pozornost a působí mnohem věrohodnějším dojmem, než nějaký blikající barevný banner ve Flashi. Jako bloger, který je na Placla.cz od začátku, mohu potvrdit, že zájem o Pay-Per-Post jen a jen stoupá. Ostatně PPP na českém Internetu považuji za jedinou formu reklamy, přes kterou se dá skutečně vydělávat a která je zároveň dobrou vizitkou pro zadavatele.

Kdysi dávno se dávaly inzeráty na cokoli do Annonce. Inu, ona vychází pořád v hojném počtu s opravdu hroudou nabídek a poptávek. Internet je ale médium mnohem interaktivnější, barevnější a co si budeme povídat, obsahově mnohem bohatější.

Já dnes chci představit poměrně nový inzertní portál eBazar.cz. Letmým pohledem na úvodní stránku si člověk udělá představu, co na stránkách může nalézt. Kategorií je opravdu spousty, včetné staré dobré Za odvoz. Překvapila mě možnost vyhledávání práce nebo seznamka. Zkrátka jako bych koukal do tradičních inzertních novin. Zprvu jsem se trochu v místním rozložení prvků zorientovával (navíc modrá a červená? ugh), ale člověk pak prokoukne a cítí se v prostředí jistě. Co mě nesmírně potěšilo a je to pro mě (bohužel) premiéra, je možnost sdílet inzerát jediným kliknutím na Facebook či Linkuj apod. Velmi málo českých webů byť minimálně tuto možnost podporuje, takže já zvedám palec. Mezi další plusy počítám diskuse ke každému příspěvku. Diskuse jsou nepopsatelně silným prvkem takto zaměřených webů. Takové stránky CZC si nedokáži bez diskuse představit. Možnost přímé odpovědi či přeposlání známému je spíš samozřejmost, ale znovu, ani tento luxus mnohé portály svým návštěvníkům nenabízí. Pro vyhledávání s bohatými filtry platí totéž.

Vložit inzerát může jak neregistrovaný, tak registrovaný uživatel. Vkládání je zdarma, svou konkrétní nabídku ale můžete zviditelnit pomocí prémiových SMS. V přípravě jsou dále tzv. éčka, což jsou body získané za zveřejňování inzerátů, které budete moci proměnit na peníze a zvýrazňovat tak své budoucí příspěvky. Příjemná je i správa profilů, ve kterých se dá najít dokonce i RSS kanál. Pak mě zaujaly „landing pages„, což je prostý výpis inzerátů pouze za pomoci obrázku a ceny.

eBazar se netají tím, že se nejedná o nějakou převratnou bombu v ČR a ke své pozici na trhu se staví střízlivě. Podle statistik ale jde zaslouženě nahoru. Ke všem zaběhlým bazarovým portálům jsem byl vždy skeptický, protože vypadaly nevalně, vkládání a prohlížení bylo dost nepřehledné a občas po mně vyžadovaly registraci, abych mohl vůbec na nějakou nabídku reagovat. Tady má člověk naprostou volnost ve všem. Je to možná trochu smutné, ale tohle je zatím jediný český internetový bazar, na kterém bych skutečně něco inzeroval. Přeji mu skutečně hodně zdaru a věřím, že uspěje. Je vidět, že vykročil správnou nohou.