Já osobně vyžaduji na svém disku (relativní) pořádek tzn. správně pojmenované soubory, v precizně poskládaných složkách atd. Bohužel, více než-li občas se dostanu k hudebním souborům, které jsou nejen v příšerně pojmenované složce, ale také mají příšerné tagy (mají-li vůbec nějaké) a v těch nejhrozivějších případech i prachmizernou kvalitu. Na můj zděšený pohled druhá strana tvrdí: “Já to jinak neumim.” A tak zkusím udělat malou osvětu, jak si udělat perfektní knihovnu se svou hudbou.
Znám již plno lidí, kteří si raději CDčko, které jim leží na poličce, stáhnou, než aby se po něm natáhli a ripli si ho do počítače v zaručené kvalitě. Mně osobně by hryzalo svědomí, přece jen nevím, co přesně stahuji, jesli měl ripper správně nastavený program a jaký program, a jaký použil kodek a blá blá blá. Nejpohodlnější a nejjistější cesta, byť možná nejpomalejší, je dostat audio nosič na disk sám.
V dnešní době je sice přehršel formátů, ale nejpoužívanější bych zvolil pouhé dva. Samozřejmě se jedná o kultovní MP3, které figurují coby nejoblíbenější ztrátový formát. MP3 pro dnešního posluchače skýtají výhody v podobě relativně výhodného poměru kvalita/objem. Takové album ve V0 (viz dále) vám zabere řekněme 90MB, zatímco o mnohem horší soubory s bitrate např. 160kbps vás budou stát 70MB diskového prostoru. A těch 20MB za nárust kvality určitě stojí. Tím druhým formátem je FLAC. Známý asi spíše mezi fajnšmekry a audiofily. FLAC je bezztrátový formát, tudíž v počítači máte téměř přesnou kopii audio záznamu na CD. Soubor s příponou .flac je v podstatě zabalený celý jeden track z nosiče. S excelentní kvalitou ovšem jde ruku v ruce jediný a pořádný bolák - vysoké objemové nároky. Jedno průměrné album si zabere cca 300MB.
Je takový nevyřčený standard, že nejnižší “povolený” bitrate je 192kbps. Ještě před pár měsíci se dost věcí ripovalo do pouhých 128kbps, ale díkybohu se již od toho upouští. Proto vám doporučuji ripovat CDčka minimálně do tohoto bitratu. Je to už jakžtakž poslouchatelné a mnoho lidí to neurazí. Pokud chcete mít svou hudební knihovnu opravdu vyšperkovanou, nejlepší cesta je mít veškeré hudební soubory v bitratu V0. To je označení pro tzv. Variable Bitrate (VBR), který značí pohyblivou hladinu bitrate. Pokud například na začátku skladby hraje jen něco z pozvdálí nebo je ticho, koder v případě V0 nastaví velmi nízký bitrate (např. 32kbps), čímž ušetří nějaký ten kilobyte na velikosti souboru. Pak to může na celém albu udělat klidně 30MB, při velmi vysoké kvalitě. Rozsah bitrate u V0 je 220-260kbps - bohatě dostačující, rozdíl oproti 320kbps je velmi zanedbatelný. FLAC jako bezztrátový formát nemá žádné volby bitrate. Ten se motá kolem 1000kbps. Využití FLACu je opravdu jen na domácích soustavách, při poslechu v metru je to zbytečnost.
Dnes je smutným a častým jevem, že lidé ripují svá CD přes Windows Media Player. Je to možná nejrychlejší, ale WMA soubory nejsou zrovna všude kompatibilní a WMP špatně rozeznává cd-text a nemá ani propojení na freedb. Určitě nebrat. Krom jednoduchého CDexu se dnes hlavně používá Exact Audio Copy. Ten je už lehce složitější, s hromadou nastavení, kterými se společně prorveme.
Určitě si stáhneme samotný EAC. Dále budeme potřebovat ASPI ovladač. Máte-li Nero, zkopírujte wnaspi32.dll ze složky s Nerem (C:\Program Files\Ahead\Nero), do složky s nainstalovaným EAC (C:\Program Files\Exact Audio Copy). Pokud Nero nevedete, stahněte si soubor odtud.
Pro otevření prvního nastavení stiskneme F12. E-mailovou adresu ponecháme, není-li žádná zadána, můžeme použít uber@ubernet.org. Stiskneme tlačítko Get active freedb server list, čímž se nám zaktualizují servery. Vybereme si jeden a stiskneme OK.

Další nastavení se nám objeví po stisku F9. Vyberme záložku Extraction. Zaškrtneme Fill up missing offset samples with silence a Synchronize between tracks. Dole ještě změnte Error recovery quality na High.

Na další záložce General nastavíme:

Další záložka Tools a následující možnosti:

Záložka Normalize skýtá jediné nastavení - je-li “Normalize” zaškrtnuto, odškrtněte.

Další je Filename. V základu EAC generuje názvy souborů jako číslo skladby - interpret - název skladby. Je to nejlepší řešení a nedoporučují ho měnit.

Přeskočme na záložku Interface a zvolte možnost první - Installed external ASPI interface. EAC tak bude používat vámi zkopírovaný soubor wnaspi32.dll.

Tady jsme skončili, klikneme na OK.
Jedna z nejdůležitějších procedur v konfiguraci, pozor na ni.

Přejdeme na záložku Drive:

Záložka Offset / Speed:

V záložce Gap Detection:

Klikneme na OK.
EAC máme již nakonfigurován, zbývá si tak již jen zvolit a nastavit, do čeho budeme naše hudební CD převádět. První si na paškál vezmu MP3.


Stiskneme OK
Nastavení uložíme přes EAC -> Profiles -> Save Profile…

Vložíme CD a počkáme, až EAC načte názvy atd. Proveďte kontrolu, ne vždy je vše, jak má být. Pokud se názvy neobjeví, budete muset je holt dopsat ručně.


EAC teď začne ripovat CD. Procedura při každé písničce se skládá ze zkontrolování možných chyb, čtení, kopírování a komprese. Během extrakce se vám otevře při každé skladbě nové okno, ve kterém běží zvolený koder (LAME nebo FLAC). Rozhodně toto okno nezavírejte. Pokud se nedaří CDčko ripnout, zřejmě je povrch špatně čitelný.
Jakmile extrakce skončí, klikněte na OK. Ujistěte se, že neběží žádné další okno s LAME či FLAC koderem a vypněte EAC. Ve vámi zvolené složce je nyní kopa hudby, s playlistem, CUE sheetem a logem. Gratuluji!
Inspirováno návodem od jiGGafellz.