Disclaimer: uvedený článek je subjektivní názor. Váš názor se může lišit.
Jak jsem již zmínil ve svém pojednání o pražském předprodeji, první díl Mafie byl (a stále je) pro mě jedna z těch lepších, ne-li nejlepších, her, které jsem kdy hrál. I nějaké ty roky po vydání si jí s chutí nainstaluji a znovu projdu, protože má všechno, co by „interaktivní film“ měl mít – perfektní dialogy, příběh, dramaturgii a hudbu. Druhý díl tak byl první hrou, na kterou jsem byl ochoten historicky stát frontu a přijít si pro ní o půlnoci. A koneckonců po dlouhé době také hra, za kterou jsem vyplázl jedenáct stovek pouze kvůli singleplayeru.
Mafii 2 jsem už dohrál dvakrát, a to téměř během jednoho dne. A nemohu najít slov, jakými bych popsal své zklamání. Čekali jsme na ní osm let, ze kterých se prý čistých pět let vyvíjela. Pět let na vývoj hry mi přijde dost. Stejně jako bych se nebál toho, že by snad 2K Games škrtili rozpočet na hru s takovým jménem. Nedokáži si proto vysvětlit, co se mohlo během těch několika desítek měsíců pokazit, že teď titul „Mafia“ nosí něco tak nedomrlého, jako je toto.
Druhý díl absolutně nijak nenavazuje na díl první. Ničím. Krom jediné odbočky, která ale spíš fanouška původní hry rozohní, než potěší. S tím souvisí hned další problém – absolutně nesympatické a snadno zaměnitelné postavy. Pokud jsem s Tomem Angelem byl kamarád od první chvíle a držel mu palce až do té poslední, tak Vito Scalleta mi nepřirostl k srdci ani po 20 hodinách hraní. Stejně tak jsem si nijak neoblíbil jeho kamaráda Joa, ani Henryho, prostě nikoho. Vyjma pana Galanteho, ze kterého jsem jedinkrát za celou hru cítil opravdového mafiána. Příběh vůbec mi přijde naprosto plytký a vypadá jako vystřižený z béčkového mafiánského filmu. Ve hře je navíc spousta pasáží, kterých se hráč aktivně zúčastní a zdají se jako důležité, ale dál v příběhu se s nimi dalšího neděje a všichni se tváří, že je vše v pořádku. Stejně jako jsem měl potíž nespadnout ze židle z konce (samozřejmě v tom špatném slova smyslu).
Když tedy dějová linka pokulhává a zůstává hluboce ve stínu své předchůdkyně, tak snad potěší něco dalšího, ne? Prostředí, hratelnost. Všechno zbylé. Začnu pozitivy, a to takovými, že hra vypadá docela slušně. Město je líbezné, variabilní a skutečně to vypadá, že si na něm někdo dal záležet. Obrovsky se klaním před lidmi, kteří měli na starost automobily, protože ty jsou asi to nejlepší ze hry – perfektní chování na silnici a detailní zpracování (když auto zaparkujete, tak má dokonce natočená kola tak, jak jste zastavili) včetně poškození. Tím bych výčet pozitiv asi ukončil a začnu se všemi negativy, které mi během hraní vadily. Když už zmiňuji ty vozidla – ostatní účastníci jsou docela bezohlední a nemají špetku intuice o pravidlech na silnici. Auto tak máte neustále potlučené a rozbité. Dá se sice opravovat, ale když vás popáté deset vteřin po vyjetí z garáže nabere na zadek taxík, tak už vás na opravování přejde chuť. Střelba a boj obecně nám taky zjednodušily. Zbraně už nekopou, pouze se jim „rozjíždí“ crosshair. Nicméně i na full auto se vždycky do někoho trefíte a občas jsem s ním slavil větší úspěch, jak se střílením po dávkách. Nepřátelé jsou někdy nesmrtelní, když vydrží například zásobník z Magnumu. Jindy padnou k zemi po dvou ranách ze špuntovky. Stejně jako vy vydržíte občas kulek deset a jindy zase dvě. Ale žádný strach! Pokud vám někdo rozstřílí prdel na cedník, stačí si zakleknout za nejbližší překážku a zdraví vám během pár vteřin vyjede z čehokoli na 75%! A to se vyplatí! Jeez…
Během hry jsem narazil i na několik bugů. Ten „nejlepší“ nastal v předposlední misi, kdy se svým parťákem musím projít několik pater docela rozsáhlé budovy. Můj kamarád zůstal ale úplně nahoře na začátku. Inu co, asi přijde, až to vykropím. Takže jsem to proběhl celé na vlastní pěst, vystřílel dvojnásobek nepřátel, abych pak přišel na konec a zjistil, že jedině ON může ukončit misi. Žádná jiná pomoc, než pustit celou kapitolu znovu a strávit s ní znovu hodinu, neexistuje. Stejně jako jsem viděl ve hře mnohokrát věci zaseknuté v sobě – při honičce s policisty se jejich auto zakleslo do lampy, aby se začalo klepat a následně vyletělo vysoko do vzduchu a explodovalo. Faaajn… Také díky tomu, že je hra naskriptovaná a nepočítá s nějakými maniodepresivními postupy hráče, jsem dokázal vyřešit jednu kapitolu tím, že jsem do hloučku nepřátel najel automobilem. A protože měli útočit na postavu a ne na auto, tak na mě nestříleli a bez problému jsem je jednoho po druhém přejel.
Ve městě navíc nemáte úplnou volnost. Pořád a neustále máte na radaru červenou tečku s waypointem, ukazující vám další destinaci pro postup v příběhu. Máte tak sice dvě možnosti, jak si přivydělávat (obě by to měly být prodeje aut), ale kdykoli jsem na ona místa přijel a zeptal se na práci, bylo mi řečeno, že mám přijít později. Jenže později pak není kdy. Po dokončení příběhu vás hra hodí do hlavního menu a žádná možnost volné jízdy není (ledaže…). Jediné, co se dá dělat neustále, je nakupování oblečení, tuning a oprava aut, tankování a ježdění do myčky, stravování se a přepadávání obchodů. A většinu věcí děláte pouze, když musíte. Nakupujete nové oblečení, když se potřebujete ztratit policii, stejně tak jako jedete do servisu, když potřebujete změnit SPZku. Najíst/napít se chodíte pouze tehdy, když potřebujete doplnit zdraví. Zbytek už je jen pro hračičky a estéty (mytí v myčce, tankování, tunění, atd.), který by ve hře mohl klidně chybět.
Ve hře je navíc spousta dalších věcí, které jsou tak zbytečné, až se člověk chytá za hlavu. Jde pustit voda v koupelně a v kuchyní, jde splachovat záchod nebo zhasnout na chodbě. K čemu to tam teda vše je, když to nemá žádný účel? Kdyby raději ten čas byl investován jinde… Všude ve hře jsou telefonní budky, v každém ve svém bytě máte telefon, ale jsou naprosto na nic. Z telefonních budek můžete uplatit policii za fantasmagorních $500 – není levnější jim ujet? A domácí telefon využijete jen když někdo zavolá vám. Směšné.
Stejně směšná je nefunkční nadzemka nebo naprostá nulová diverzita postav. Ve hře jsou asi dva typy Asiatů. To to nikoho nepraštilo do očí, když jich pak někde musí stát pět vedle sebe? Stejně jako jsou asi dva obličeje černocha a policisty, jediný (!) obličej pumpaře, dva obličeje mechanika atd. atd. Obyčejné chodce jsem raději nezkoumal, akorát bych zjistil, že žiji v nějakém městě plném naklonovaných jedinců ze čtyř různých embryí.
Nakonec se ještě zmíním o dabingu. Jedničce nemohu upřít své kouzlo právě díky českému dabingu. Hra byla vůbec celá dělaná původně česky a pak až přeložena do angličtiny. Jenže dvojka je přesný opak. Dvojka byla vyvíjena jako primárně anglická hra, a to byla docela nešťastná volba. Lipsync postav je tak udělán na anglický dabing, takže pokud hrajete hru česky, je to jako koukat na mexickou telenovelu. S českým dabingem jsem byl navíc otřesen z dema a v plné verzi to nebylo o moc lepší. Na naprosto nevýrazného Vita v podání Martina Trnavského a časem nesnesitelného Joa v podání Vlastimila Zavřela jsem si musel zvykat celou hru. Podruhé jsem si hru dal v angličtině a i když je to o fous lepší, postavy mi splývaly a cut-scény jsem si tak nějak neužil tolik, jako v češtině. K Mafii vždy patřilo to, že to byla perfektní česká hra, která byla hlavně česky a pro Čechy. Chápu, že kdo platí, ten si diktuje, ale v tomhle případě má u mě 2K Games obrovské mínus.
Stejně jako má u mě obrovské mínus za to, že na se na české fanoušky naprosto vysrala se sběratelskou edicí. Můžeme být rádi, že tu hru vůbec česky máme, a že v krabici u hry najdeme alespoň vytisklou mapu města. Z nejlepší české hry, která kdy spatřila svět, se tak po osmi letech vyklubalo něco jako Call Of Duty: World At War (teď jsem možná COD5 urazil). Je to pořád sice Mafie, ale díky vydavateli, který si všiml obrovského potenciálu takové značky, se z ní stala dojná kráva na peníze. Proto je hra více konzolová a proto je nyní přednější zákazník americký, jak český. V USA hráli hru již od 24., u nás jsme se dočkali o tři dny později. V USA bylo možno ke hře dostat spoustu DLC zdarma, u nás vůbec nic. Při diskusi s vývojáři na předprodeji to vypadalo, že je jim líto, jak moc do toho 2K Games kecají. Viz otázka mladíka, který se ptal jestli budou k dispozici nějaké nástroje na vytváření modifikací pro hru. Odpověď byla taková, že kluci z Brna to podporují a vítají, ale vydavatel je striktně proti tomu. Vydavatel očividně byl proti mnoha věcem.
Přijde mi zkrátka, že všechno se to posralo u vydavatele. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč by bývalí Illusion Softworks udělali to, co udělali. V kódu hry je spousta částí, které nejsou při hraní k dispozici. Všichni se odvolávají na DLC, že to prý nestihli, tak že aspoň takhle. První DLC „Jimmy’s Revenge“ má prý přidat desítky (!!) hodin hraní. To bych rád viděl. Ale i kdyby – já chci hrát desítky hodin už s původní hrou a ne s hromadou placených DLC. Kéž by Gathering Of Developers nebylo nikdy odkoupeno, kéž by Daniel Vávra mohl dělat všechno podle sebe, kéž by se myslelo v první řadě na lidi, co tu hru dělají, a až poté na peníze. Mafie 3? Bude, tím jsem si celkem jist. Ale kdo jí bude po tomhle chtít…
Další postřehy a názory:
