Loni Finové vydali best ofku s jedním novým singlem Repressed, který asi nezaujal, jak by měl. Po dvou letech od úspěšné nahrávky Apocalyptica s Bittersweet v čele, se na pultech zanedlouho objeví další řadovka Worlds Collide. Na netu je již od úterý, takže se na ni podívám.
Nová deska Apocalypticy je narvána známými osobnostmi z hudebního průmyslu. Písní je na albu 11 (máte-li rozšířenou verzi, tak dokonce 13) a pouhé 4 (resp. 6) mají na triku jen sami Finové. Na všechny ostatní skladby už nebyli samotni. V hlavním singlu alba, I’m Not Jesus (video), se představil světoznámý zpěvák ze Slipknot a Stone Sour, Corey Taylor. Na dalších skladbách se podíleli ať už hlasem (Till Lindemann z Rammstein, Cristina Scabbia z Lacuna Coil, Adam Gontier z Three Days Grace) či instrumenty (Dave Lombardo ze Slayer, Tomoyasu Hotei) další známé celebrity. A musím říct, že se za to nemusejí ale vůbec stydět.
Finové přitvrdili a při tom i občas zmelodičtěli. Dokazuje to již zmiňovaný úvodní singl, kdy se střídá úžasný vokál s chytlavou melodií, lehce zapamatovatelným textem a občas i rázným šmrdláním (eeeh, hraní na cella). Stejně na tom je i SOS - Anything But Loves Cristinou, za to Helden s mým oblíbeným Tillem ve mě nezanechal žádné výraznější emoce. Pro změnu našláplá Last Hope, kdy si za bicí soupravu sedl slavný Dave, je zase nějaká ty vymítačka pavučin do sbírky. Ale pánové to umí rozpálit i sami, což dokazují na otevírací Worlds Collide či Ion. Nesmím opomenout jednu melodickou a vláčnou věc, a to je I Don’t Care s vokály od pana Gontiera. Procítěné vokály a nenucený podklad, paráda.
U Apocalypticy se potýkám už leta s jediným problémem - všechno mi zní strašně podobně, ne-li stejně. Není to žádná tragédie. Když mám zkrátka na ně chuť, nemusim nijak zvlášť vybírat. Jen to nakonec trošku škodí při poslechu, kdy přeskakujete skladby, protože si je zrovna dvakrát nepamatujete a radši si pustíte nějakou osvědčenou “hitovku”. Nové album mi přijde ale jiné, než ty ostatní (přinejmenším než poslední). Je takové ráznější a zároveň i melodičtější, s chytlavějšími linkami. Hosti na CD možná udělali velký podíl na mém dojmu, ale nakonec - proč ne. Nahrávka se velmi dobře poslouchá, skladby jsou poskládany velmi pečlivě, kdykoli si řeknete “Jééé, chtělo by to zpěv.”, lup ho, přeskočí skladba a právě s nějakým vokálem. Také se velmi povedeně protkávají epické skladby s těmi “přímé tahy na branku”, takže výsledný dojem je výborný. Bez čeho by se ale album obešlo jsou poslední dvě skladby (tzn. ty bonusové). Ty mě žel vůbec neoslovily.
A na úplny závěr připomínám, že Apocalyptica vystoupí 5. listopadu v pražském Kongresovém centru (více zde) a o den později se objeví v Plzni v DK Inwest (více zde)
Moje hodnocení » 8/10
