Belgičané se prezentují spíše jako „indie“ – po poslechu však musím zatápat, proč? Cecilia::Eyes na svých nástrojích tvoří líbezný post-rockový sound, který však nejsem schopen ke komukoli přirovnat. Kdybych je měl zařadit do nějaké škatulky, bude to ta melancholičtější a zasněná větev post-rockové koruny. Struny kytar zahrané do dálky, temně bublající basa, střídmě zasázené bicí, precizně použitý klavír. Přitom to není žádný čajíček, ale zase ne čistý líh.
Na Moutain Tops Are Sometimes Closer To The Moon je razance servírována podle pravidel decentnosti a lehkosti. Přechod mezi známým uspáním a ustřelením hlavy není vůbec „násilný“, vše se příjemně sleje do jednoho kusu hudby. Nejsou to zkrátka žádní Mono, tady hrajeme úplně jinou notu. Hudba příjemně dokresluje dobrou a klidnou náladu, ale přitom na vás nepadne potřeba nicnedělat. V Belgii se zkusili trefit přesně mezi dva odloučené světy – udělat melancholickou hudbu, ale ne uspávací. S přívřenými slechy by se dali pánové přirovnat k americkým Ostinato, kteří ovšem své skladby zakončují grandiózním finále a zpívají. Tady máme zasněnou pasáž, kterou střídá náběh na explodující finiš, ale místo toho se vrátí do původní hladiny a po chvíli skončí.
Díky tomu tak skladby pozbývají nějakou větší dynamiku a zajímavost. Za celou desku jsem neuslyšel jedinou melodii, která by mi utkvěla v hlavě. Vždyť já nejsem schopen si ani vybrat favorita ze skladeb. Ne, že by zněly všechny báječně, jen všechny znějí téměř stejně. Cecilia::Eyes stvořili svůj styl tak, že zkrátka přibrzdili ten „starý“ známý post-rock. Kdy člověk čeká, že mu kapela urve hlavu i s ušima, dočká se pomlklé kytary a takových nedovařených bicích. Peter Star My Father In Laws Secret posluchačovi ukazuje, jak to pánové mysleli, ale stále to není úplně to ono a po dobrém zakočení přichází další dvě minuty „cajdáku“, které tak nadobro vymazávají předchozí smršť zvuku z hlavy. Zas tak špatné to ale rozhodně není.
Moje hodnocení » 6/10
Recenze vyšla také na Post-Rock.cz.
