První pořádná placka od losangeleských Junius letos spatřila světlo světa, a i když je to v podstatě slepenina předchozích dvou EP, je to album plné temnější stránky post-rocku a procítěného vokálu.
Album obsahuje plných 7 skladeb, plus 3 předehry ke třem z nich, které se stávají lehce neodmyslitelnou částí celku. První otevírací Hiding Knives naprosto přesně ukazuje, o čem hudba Junius je. Hudba nacucaná post-metalem, hudba kovových bas, útočných bicích a balady vyprávějících kytar. Vokál mě příjemně překvapil. Naprosto výborně podtrhuje ponurou náladu skladby a s vynikajícím taktem bicích uděluje posluchači rozkaz „repeat one“. Vůbec se nedivím, že kapela použila právě tento song ve svém promu. Lépe snad vybrat nemohli. Následující From The Isle Of The Blessed jen napadá k přemýšlení, co to vlastně posloucháte. Hudba se přelévá z drone brumlání do post-rockových výbuchů. Načež přichází další hitovka Američanů a to Forcing Out The Silence. Svižné připravování posluchače na cosi, které končí vystřelením z praku k měsíci. Zdrsnění post-rocku, či chcete-li zjemnění post-metalu, bylo pro mě naprosto odzbrojující. Zpěv skvěle doplňuje hudbu a vystihuje přesně cítění a náplň skladeb. Je to však názor samozřejmě subjektivní, leckomu může zpěv naprosto hudbu hanit. Blood Is Bright dává „vzpomenout“ na ryzí post-rock. Zatímco posluchač trpělivě vyčkává, kapela na něj líčí past na medvěda. V podobném duchu se nese i následující A Word Could Kill Her, kdy mi zpěv nedal nevzpomenout si na depešáky. Za to In The Hearts Of Titans s výraznou basovou linkou jakoby opět vzdává hold drone metalovým uskupením. Závěrečná skladba At The Age Of Decay je jakoby zasněná, ale přitom velmi dynamická a příjemně to odsejpá. Skladba působí trochu smutně, asi jako by bylo muzikantům líto, že už je to za nimi.
A teď je na řadě „bohužel“. Bohužel, i když je to hudba silná a díky vokálu se člověka dokáže i dotknout, přišlo mi, že se opakuje. Utápěl jsem se v temném brumlání basy a semtam uzívaného zpěvu. Pánové vědí, jak hrát, ale když jich chytne chuť tvořit něco jiného, než tu jejich škatulku smíchaného dronu a postu, není to už tak světoborné. Skladby jako Hiding Knives a Forcing Out The Silence jsou naprosté bomby, chytlavé a úderné. Zbytek už však tolik ne. Brzo se to člověku oposlouchá, hudba začne znít jako ze dna sudu. Možná však jen chyba mixáže. Každopádně si u mě Junius udělali místečko a až budu mít chuť na ponuřejší post-rock, jistojistě po nich sáhnu. A jen připomínám, že na jaře přijedou do Česka, takže show si určitě nenechte ujít.
Moje hodnocení » 7/10
Recenze vyšla také na Post-Rock.cz.
Pingback: Pozvánka: Post-Rockové akce v dubnu | woko.snědl.net