O albu: KoЯn - Untitled

21 Čvc

Napsal woko v alba

Tak a máme to tu. Osmé studiové album bakersfieldských hudebníku je tu. Jak jsem z půlky očekával, sound je opět odlišný než na See You On The Other Side. Ale na druhou stranu, vůbec to není špatné.. Jak na mě působi poslední deska, která ani nemá jméno?

Materiály na osmé album, říkejme mu Untitled, se začly scházet již v autobuse při tour na podporu SYOTOS. V prosinci ‘06 si dopřál pauzu bubeník David Silveria, aby se mohl věnovat svému osobnímu životu a svým restauracím, a kapela byla tudíž donucena sehnat nového zástupce k bicím. Do studia pozvali na spolupráci Terryho Bozzia (Frank Zappa, UK), který propůjčil svůj um na 6 skladeb. Poté se, z dodnes nezdůvodněné příčiny, od kapely odloučil a místo něj byl přibrán Brooks Wackerman z Bad Religion. Za bubny se posadil i sám Jonathan Davis (konkr. Love And Luxury, Bitch We Got A Problem, Do What They Say), naživo bude skupině určovat rytmus známý Joey Jordison ze Slipknot. K produkci byli pozváni pánové z The Matrix, kteří spolupracovali na SYOTOS, ale po nespokojenosti s výsledky byli vyhozeni a jejich práci přebral Atticus Ross, který je velmi blízký spolupracovník Trenta Reznora (Nine Inch Nails). A je to dost znát.

Album samotné mě zarazilo už jen přebalem. Velmi temný, “strašákovitý” styl, obzvláště booklet. Vzdáleně mi to připomíná pana Gigera, jen to není tak oplzlé :) Můj osobní názor není však negativní. Zajimavě jsou vyobrazeni členové skupiny (Fieldy je ukřižován na basách, Munky je vyobrazen jak sám sobě stíná hlavu). Album nemá oficiálně žádný vlastní titul, Davis to okomentoval tím, že “proč nedat možnost fanouškům říkat desce jak se jim chce”. Nejprosazovanějším pojmenováním je Untitled, občas je nazýváno i jako 8, KoЯn II nebo KoЯn 2007.

V úvodu jsem označil, že deska je produkována člověkem, kterému prošla rukama řada věcí od NIN a je to znát. Staří, hutní, hlubocí KoЯn jsou pryč, můžeme si je užít leda tak na koncertě, a podle ne4 už ani tam. Chlapi nám ztechničtěli, ztemněli. Zvuk má velmi vlastní atmosféru, na čemž nese jistě podíl klávesista Zac Baird a zakomponování industriálních záležitostí. Fieldyho agresivní basa, která byla neodmyslitelným podílem dřívější tvorby, vyzrála, zvážněla a neni už tolik dominantní. V popředí již slyšíme jen Davisův nekompromisní hlas, ňáké ty klávesy a uřvané kytary prohnané syntetizátorem. Je to prošpikované industriálním cítěním, na což si je u KoЯnů třeba zvyknout.

Skladby nepostrádají jistou agresivitu, hnanou obzvláště vokály. Zatímco někde hudba výrazně zprogresivněla (Kiss), jindy je z ní cítit tvorba NIN (Starting Over, Do What They Say). Album komplexně na mne působí velmi smutným a temným dojmem. Je to hlavně ovlivněno Davisovými zdravotními problémy (I Will Protect You). Úvodní singl alba Evolution (videoklip) zase hovoří o globálních problémech (neviděli jsme to už někde?).

Jak jsem již řekl, Untitled staví dost na atmosféře, která je velmi ponurá, industriálně laděná, s prvky progressive scény. Obraz by si měl udělat každý sám. Tímto albem si KoЯn otevřeli vrátka k dalším fanouškům a posluchačům. Bohužel je, i pro dnešek, pryč agresivnost skladeb, dunivý sound a útočné vokály. Je to melodičtější, ale těžší, uchraplanější (čti industriální) a málo výbojné. Chce to čas. Snažil jsem hledat nějakou chytlavou věc, ale až na počtvrtý poslech jsem se přistihl házet sebou při Starting Over. Pro mne nadprůměrná deska, která ukázala, že legendi nu-metalu umějí hrát i jinak.