V pátek odpoledne unikla na internet první verze nového alba Linkin Park nazvaného Minutes To Midnight. I když to z trackerů mazali jako o život (kvůli věcem jako nevyvážená hlasitost), svoje jsem si usosl a pustil si. Mno..

Byl jsem (pozor, minulý čas) opravdu velkým fanouškem Linkin Park (dále jen LP). Veškerá jejich tvorba se mi líbila. Obě studiová alba, veškeré EP.. Všechno jsem poctivě naposlouchal, a i přes všechny nadávky, že hrajou pop metal nebo že nu-metal je pěkná sračka, jsem si za nima stál. Nestyděl jsem se za ně. Pokrčel jsem rameny a šlo se dál. LP totiž mám spjaté s docela dlouhým kusem života. Kusem, kdy se z dítěte stával puberťák. Kdy jsem poprvé cítil lásku k jedné ženě (aoj Dani :)), kdy jsem se zas tolik nestaral o známky, kdy jsme byli s klukama ještě jedna pořádná velká parta. Dost ale mého životního příběhu (nuuudaaa) a vysvětlim, proč již za LP dnes už tolik stát nebudu.

LP jsem měl rád pro ten jejich styl. Už slyším hlasy, že voni nehrajou pyčo metal a nu-metal je hovno metal kokote! Řvěte si co chcete, pro mě (a nejen pro mě) nu-metal hráli. První dvě alba byla skvělá. Hybrid Theory jsem poslouchal tehdy ještě na mém obstarožním walkmanovi, který měl asi kilo a půl. Jo walkmanovi, z kazety. No nekoukejte :) Meteoru jsem měl taky na kazetě. A dokonce originální. Za dvě stovky. Ále to jsem se zase zakecal. Na skladbách LP se mi prostě líbilo, že to vocejpalo. Občas řev, občas zpěv, občas rap, do toho hutný sound. Občas klavír nebo housle. Prostě jsem si těch prvních 5 let od vydání Hybrid Theory EP (tzn. 1999-2004) vskutku oblíbil a občas si prostě Chestera a Mika pustil. Parádně jsem se odreagoval a zároveň zavzpomínal.

Na nové album jsem se těšil. První singl co jsem slyšel byl QWERTY, který mi nepřišel zas tak rozdílný od předešlé tvorby LP, jak bylo proklamováno, že nové album bude. Nakonec se skladba na albu nenachází. A v podstatě se tam nenachází ani kousínek starých LP.

Pokud si otevřete WikiPedii s Minutes To Midnight, pod kolonkou “Trivia”, kam se píší veškeré pikantnosti a zajímavosti, naleznete plno vět začínajících na “This is the first LP album…” nebo-li “Toto je první album LP…”…které nám přineslo něco nového do jejich světa. Abych Vám ušetřil práci, přepisuji:

  • Toto je první album LP, ve kterém Mike Shinoda rapuje jen ve dvou skladbách, a to Bleed It Out a Hands Held Tight.
  • Toto je první album LP, ve kterém se DJ zapojí též jen dvakrát, a to v What I’ve Done a v In Pieces.
  • Toto je první album LP, které obsahuje kytarová sóla.
  • Toto je první album LP, na jehož obale jsou vyobrazeni všichni členové skupiny.
  • Toto je první album LP, které dostalo parental advisory logo (označení pro alba s hanbatými texty).
  • Toto je první album LP, ve kterém je v textech použito i politické téma.

Slova slibující všelicos. Pilotní singl a klip What I’ve Done však tvrzení, že tentokrát to bude jiné, jen potvrzují. Ale zas tak moc jiné?

I po poslechnutí (a shlédnutí) What I’ve Done jsem pořád věřil tomu, že LP nebudou tolik odlišní. Skladba se mi líbila, a i když se z kapely stala velmi filozofická skupina lidí, hudba měla přednost. Chester mě šokoval svým zevzřením, celý v koženém včetně rukavic, prošpikované uši těmi emo náušnicemi.. Že nám ztloustl bubeník mě nepřekvapuje. Na to jsem zvyklej z Deftones a KoЯn.

Ale konečně k albu samotnému. Celou hudebninu nám otevírá Wake, který jako většina inter neskýtá nic nic a prd. Prostě to minutu brouká a pak to přeskočí na Given Up, která spolu s Bleed It Out, What I’ve Done a No More Sorrow tvoří to jediné, co nestojí za tak starou belu. Stojí to za belu, ale neni to takový hrozný. Za to zbytek alba mi prostě neseděl. Shadow Of The Day mi pořád něco připomíná, něco co se mi nelíbilo. Něco jako Madonnu. Tak je to i s ostatními skladami. Je to nasákle cukrem, nemá to spád, přijde mi to přibržděné, přitáhle za gule. Necítím v tom aspoň tolik dnes moderního ema. Kapela se hájí tím, že na tomto albu velmi experimentovali. To tvrdil i Jonathan o See You On The Other Side, a i když je slyšet rozdíl, je to velmi příjemný poslech a patří to mezi má oblíbená alba. Ale tihle? Údajně nahráli 150 skladeb, z toho 12 bylo vyvolených na vylisování. No pánbůh s tím, kdo to vybíral..

Jsem prostě zklamaný. Velmi velmi. Čekal jsem opět něco energickýho, po QWERTY jsem dokonce zaplesal i nad lepší melodičností. Ne, QWERTY tam nemáme. Za to plno přiškrcených skladeb, kdy kapela hraje jako na baterky a veškeré snažení táhne snad jen Chesterův univerzální hlas. LP se snaží být přemýšlivou kapelou, hrající přemýšlivou hudbu o věcech pro přemýšlení. Najednou se pánům nelíbí být skejťáky, nelíbí se jim pohodlný způsob oblíkání, nelíbí se jim rozproudit dav. Přes rok dospěli, oblékají si výhradně sako a vše černé, začla je zajímat ekologie a politika. Najdou si nové posluchače, ale ztratí ty staré. Achjo..

Moje hodnocení » 5/10

pridej.cz