Opravdu dlouhatanánský název svého debutu zvolila švédská kapelka Suffocate For Fuck Sake, ale na to jsme už nějak u post-rocku zvyklí, že? Svůj zvuk pánové přirovnávají ke jménům jako Sigur Rós a Mono, ale zároveň také k Cult Of Luna a Breach. Z takovýchto kombinací se chce zakroutit hlavou, jak to tedy zní?

Škatulkování prostě někdy nestačí a u dnešních Švédů to platí jakbysmet. Je to sludge? Je to post-hardcore? Co to vlastně je? Laskavé vybrnkávání podpořené zachmuřelou a tvrdou basou (We Are Driving Through Darkness), které se v refrénu promění v post-rockový výbuch se screamo vokály, vystřídá jiná melancholická pasáž s kovovou basou a mluveným slovem ve švédštině. A to je jenom jedna skladba. Přijde-li totiž na řadu sedmá Empty, leckdo může vyskočit ze židle. Krátké nakouknutí do nejdivočejších snů pravého fanouška post-hardcoru je odpáleno hned od první vteřiny, kdy se se screamo zpěvem přežene smršť zvuků, aby po půl minutě vše utichlo a dobrumlalo do dalšího uječeného, ale přitom spíše sludgového zakončení.

A tak podobně sound Blazing Fires And Helicopters On The Front Page Of The Newspaper. There’s A War Going On And I’m Marching In Heavy Boots. zní většinu času. Post-rockový koncept „uspat a zabít“ se vůbec nevyužil. Sice člověka dokáží uspat a natěšit na nějaký super konec, ale nakonec se tak zdaleka nestane (I Keep My Eyes On The Ground, Afraid Of Meeting Someone I Know). Přišlo mi prostě, že pánové z Suffocate For Fuck Sake nevědí, co hrát. Tuhle jsou cítit nedomrlí Callisto, tady zase oškubaní Mono, támhle špatný Gregor Samsa. Deska má ovšem světlé chvíle, kdy si člověk řekne, že to zase tak špatné není. Nové myšlenky jsou vítány.

Moje hodnocení » 5/10

Recenze vyšla také na POST-ROCK.CZ.

Přidat.eu záložku