Blog Michala Kozáka

< komerční sdělení >

Voda je něco, co v životě potřebujeme neustále. Je to takové tekuté zlato (sůl, chcete-li), které v podstatě vnímáme jako samozřejmost a denně ji využíváme. Zamysleli jste se někdy ale nad kvalitou vody, co pijete? Odkud pochází a jak se dostane až k vám? Co když je v dnešní době lepší pít vodu z kohoutku, jak balenou? O této problematice jsem se pramálo zajímal, ale nedávno jsem se dozvěděl o stránkách Vodarenstvi.cz, kde se věnují pitné vodě a všemu okolo ní.

Velice mě právě zaujal článek porovnávající kvalitu balené vody a vody z vodovodu. Musím se přiznat, že kohoutkovou vodu jsem vždy považoval za nutné zlo, kdy člověk měl už opravdu žízeň a širokodaleko nic jiného. Jenže v Čechách tato „komodita“ získává už delší dobu nejlepší výsledky z celé Evropy. Nejlepší je totiž vodu skladovat ve tmě a v chladu – a kdo z vás svoje lahve strká do tmy? Z kohoutku si člověk vždy natočí čerstvou vodu, ne několik dní starou, z otevřené flašky, která ležela někde na slunci. V ruku v ruce s tím odpadá i tahání vod z obchodu, nemluvě o jejich skladování a následném nakládání s PET lahvemi. Když to tak po sobě čtu, jak ještě někdo může pít balenou vodu? A i na to je na webu odpověď. I když bylo tradicí si domu vozit právě těžké balíky s balenou, ochucenou vodou, podle výzkumu se mnoho Čechu přeorientovává na kohoutkovou vodu. Sice se nevzdáváme svých limonád (nárůst 13% minulý rok), ale někde se začít musí.

Vodarenstvi.cz je tak server o něčem, nad čím by každý jinak mávl rukou. Je ale zajímavé vědět, jestli je lepší pít vodu točenou či ne, podle čeho se hodnotí kvalita a jak na tom jsou kohoutky právě u vás. O tom a o dalších tématech tam najdete spoustu článků, které leckdy skrývají různá tajemství. Doporučuji alespoň nahlédnout, protože i když to zní komicky, o vodě se dá zjistit spousta zajímavostí.

Po notné době pokračuji v nepravidelném seriálu kapel, které se netěší velké popularitě, ale přitom za nimi stojí známá jména.

Dneska to bude o kapele, která inklinuje ke stoner rocku a to nejspíš díky jejímu kytaristovi. Pokud vám však neříká nic jméno Troy Van Leeuwen, pak vám snad už budou povědomější kapely Queens Of The Stone Age, Desert Sessions, Eagles Of Death Metal, A Perfect Circle nebo Puscifer.

Právě tento muž, dobře známý pro svou „úchylku“ na obleky, se dal dohromady s neznámou zpěvačkou Serrinou Sims, která již ale byla slyšet na některých skladbách Era Vulgaris. K dvojci se připojili s basou Eddie Nappi a s bicími Norm Block a voilà – na světě jsou Sweethead.

Po krátké tour se Snow Patrol loni v létě vydali nejprv své EP The Great Disruptors, aby ho pak v listopadu následovalo plnohodnotné album zvané jednoduše Sweethead. To produkoval sám Troy a na nějakou dobu to bude jediná věc, co od nich uslyšíme. V jeho domovské kapele Queens Of The Stone Age se totiž dokončuje nová deska, které bude předvojem pro jejich celosvětové turné. Posléze ale přislíbil opět svou účast na tvorbě materiálu a vydání dalšího alba.

Inu, máme se na co těšit. Nakonec jejich video k nejhranější pecce, The Great Disruptors:

< komerční sdělení >

Dnes je spousta způsobů, jak se zviditelnit na Internetu. Ať už je to investice do SEO optimalizací nebo odsuzovaný linkbuilding. V zahraničí je velice běžná a oblíbená činnost psaní článků na zakázku. Protože upřímně – všimli byste si jako zákazník spíše prostého odkazu zahrabaného někde uprostřed jakéhosi fóra, nebo spíše profesionálně napsaného článku na ověřeném webu, kde stojí jako samostatný prvek?

A právě i v Čechách je toto konečně možné. Loni se rozeběhla služba Placla.cz, která konečně tuto „vymoženost“ přinesla i do našich luhů a hájů. Říkáte si, že je to moc nová služba a že tam bude minimální počet blogerů a ještě méně těch aktivních. K dnešnímu datu je registrovaných 270 uživatelů, kteří píší články v průměru za nějakých 200 Kč. Pokud jako inzerent vložíte poptávku např. na 20 článků po 200 Kč, můžete si následně vybírat ty blogy, na kterých chcete svůj podnik zviditelnit. Mnoho blogů je totiž již několik let zaběhlých, pravidelně na nich vycházejí články, a tak se jich častěji chytají vyhledávače. Nemluvě o těch specializovaných, které si čte, a na které se vrací, konkrétní cílová skupina. Systém PPP je hlavně velmi nenáročný – zadáte odkaz na svůj web, honorář za článek, specifikujete své požadavky a pak již čekáte, až se blogeři nabídnou.

Taková reklama na Internetu tedy může vypadat a působit naprosto jinak, než bylo dodnes běžné. Bannery a textové odkazy dnes mnoho lidí ignoruje, nebo si je vůbec nezobrazuje díky mnoha plug-inům do prohlížečů, které reklamy blokují kompletně. Samostatný článek upoutá mnohem větší pozornost a působí mnohem věrohodnějším dojmem, než nějaký blikající barevný banner ve Flashi. Jako bloger, který je na Placla.cz od začátku, mohu potvrdit, že zájem o Pay-Per-Post jen a jen stoupá. Ostatně PPP na českém Internetu považuji za jedinou formu reklamy, přes kterou se dá skutečně vydělávat a která je zároveň dobrou vizitkou pro zadavatele.

< komerční sdělení >

Já se vždycky vyhýbal všelijakým adrenalinovým činnostem. Míval jsem z toho spíš hrůzu, než nějaké příjemné potěšení. Avšak tandemové seskoky bývají jedny z nejpopulárnějších aktivit, v tomto oboru. A upřímně, vždycky si sám pro sebe tvrdím, že právě seskok s padákem je jediná věc, kterou bych nejspíš kdy podstoupil. Kdybych opravdu musel :) Neříkám samozřejmě, že je to něco příšerného (jak bych taky mohl), ale mně vylítne tep, sotva pomyslím i na zubaře.

Takže varování pro všechny mé blízké: opovažte se! :)

Vystoupit z letadla při letu a zjistit, jaká to je legrace padat dolů, lidé zjišťovali už od konce 18. století, kdy vesele skákali z balónu. Snažili se svůj pád zbrzdit, ale jak už to ve fyzice bývá, zbrzdila je až sama matička Země. Až když se ve 20. století rozmohla letadla a v ruku v ruce s nimi padáky, lidé přestali tak hojně umírat a začal se rýsovat jeden z novodobých adrenalinových sportů. Skydiving byl víceméně ten nejjednodušší – člověk s říditelným padákem (který vynalezl Slovák, pozor!) vyhupsne z letadla, za pár vteřin dovrší svojí maximální možnou rychlost, a když už začne rozeznávat střešní tašky, zatahá za šňůru doufajíc, že to s ním trhne zpátky k nebi a pomalu se snese až dolů. Dnes existuje mnoho sportovních disciplín, které jsou leckdy docela dost nebezpečné. A některé občas nelegální – jako třeba base jumping.

Pokud se rádi necháváte strkat z letadla asi jako já, pak zmíním něco velice mírumilovného. Vyhlídkové lety Praha je 40 minut ve vzduchu nad naším hlavním městem a dalšími zajímavými místy. Člověk uvidí i Karlštejn nebo Velkou a Malou Ameriku. Můžete si ale navrhnout i úplně vlastní trasu anebo, což je ještě zajímavější, můžete letadlo navigovat úplně sami a chvíli snad i pilotovat, o tom se schválně mlčí. Pokud tedy holdujete svátku svatého Valentýna, tohle se může líbit.