Každý rok je to úplně to samé. Všichni se mohou přetrhnout s tím, aby veškerým svým přátelům popřáli ty nejkrásnější Vánoce a co nejúspěšnější Nový rok. Před lety letoucími, kdy počítač stál jako ojeté Mondeo, Internet u nás měli akorát zaměstnanci velkých korporací a já sem měl ještě šňůrku na brejlích, se posílala tato srdceryvná přání na pohlednicích. Chodívalo jich nám domů takových pět, i když my jsme jich rozesílali asi tak deset tisíc. U nás se přálo pohlednicí buď těm, kteří nám také popřáli stejným způsobem, příbuzným a přátelům, u kterých jsme už nevěděli, jak vypadají, anebo mechanikům, instalatérům a zámečníkům, aby se na nás v případě nouze nevykašlali.
Letos se dá počítač koupit za cenu ojetého bicyklu, Internet má bohužel kde jaký (a jaká) dacan(-ka) a já už šňůrku na brejlích nenosím. Loni to bylo ještě docela prima. Prima v tom ohledu, že jsem viděl asi tak tři PFka od přátel, kteří si s ním dali „práci“ a pak mi jej osobně zaslali. Anebo na blozích, kdy jsem s k všeobecnému veselí přidal i já se svým stupidním výrazem, o dvě velikosti menší čepicí a starým stromečkem na baterky. Nikoho to moc neoslovilo, nikdo nezabučel, ale na to už jsem tak tady zvyklý.
Jenže letos se na mě valí PFka ze všech nejrůznějších stran. Nedorazily mi sic žádná přání ze všech těch fór a služeb, kde platím horentní sumy (což bych mohl být dotčen, pravda), leč díky tomu, že dneska má na všech těch sociálních sítích účet opravdu všichni, jsem se do dnešního Štědrého dne probudil s lehkou nenáladou. Kdykoli jsem od minulého týdne vstoupil na stránky „fejsu“ nebo jsem si zkontroloval tweety: Šťastné a veselé všem mým přátelům, i když jich znám sotva desetinu, přeji tímto ukradeným PFkem bez hlubšího smyslu a nápadu! A pak tam všechny ty přátele označí. K čemu to jako je, když kliknete na „Vybrat všechny“ a „Označit“? To jako supluje ten osobní přístup?
Minulý rok jsem to udělal asi zrovna tak, že? Vyfotil jsem se ve vánočním, strávil tři minuty ve Photoshopu, pak to nahodil na ty jediné dva komunikační kanály, co jsem znal (blog a Facebook) a seru na vás panstvo. Já jsem to tak ale myslel. Nechtěl jsem vzít to nejnudnější a nejklišovitější přání s rolničkou a vínovým pozadím, přivlastnit si ho, a že jako hele to sem pašák. Takovýhle kartiček vídám každý rok tucty.
Neříkám lidi, že se máte hnedka jít fotit, nechat vyplout na povrch své umělecké sklony, skládat básně a točit romantické komedie. Věřím, že to tímhle leckdo myslí dobře a upřímně, spoustu lidem na přání odepíši. Ale se svými strojovými odpověďmi běžte s prominutím do prdele.
Nevidíte rozdíl mezi dialogem
„Šťastné a veselé přeju!“ – „Příjemné svátky a šťastný Nový rok všem!“
a
„Šťastné a veselé Vozembouchu!“ – „Díky, tobě taky Čulibrku!“
?
