Disclaimer: Můj korektor si teď užívá v Maďarsku, takže bych prosil shovívavost.
Je to tedy už rok a fous, co se v Čechách objevila první služba nabízející PayPerPost metodu. Řekněme první „jistý“ způsob, jak svůj blog zpeněžit. U reklam je člověk závislý na proklicích, u affiliate programů zase na svém odhodlání a šikovnosti. Když se ale zkrátka s někým dohodnu, že mu napíši za dvěstěpade článek, tak ty peníze dostanu. Když ten článek napíšu. A bude-li se zadavateli líbit.
A tak jsem se zaprodal i já. I já jsem vám, svým čtenářům, cpal pod nos články o věcech, které vás za a) určitě vůbec nezajímaly, a za b) které neměly s tématy, o kterých tu běžně píši, pramálo společného. Obávám se, a jsem si tím celkem i jist, že jsem spoustu lidí odsud tímto odradil, a že jsem dokonce poklesl v očích návštěvníka. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou stranu píši na jeden blog již přes nějakých 6(?) let a za tu dobu se mi nepodařilo téměř nic. Ale o tom dneska mluvit nechci, popláču si někdy jindy.
Chtěl jsem psát o tom, jak se po roce působení na Placle jako uživatel cítím. Během prvního půlroku jsem neměl problém dostat nabídky za rozumné ceny, se smysluplnými požadavky a občas i o věcech, které se daly trošku křečovitě nacpat do koncepce blogu. Pravda, bylo jich v podstatě stopové množství, v porovnání s ostatními nabídkami. Napsat 2 normostrany o kočárcích a vystavit článek na tři měsíce na homepage za 75 Kč bylo požadováno mnohem častěji, než se vám může zdát. Se snahou o co možná nejnižší újmu na sebeúctě jsem si ale díky Placle vydělal docela slušné peníze, na které bych si pomocí zobrazované reklamy nemohl nikdy sáhnout.
Jenže. Někdy na jaře tohoto roku se nabídky začaly vyskytovat méně a méně, a témata se zúžily na dvě: půjčky, pojištění. Přísahám bohu, byly třeba dva týdny, kdy nebylo nic jiného. Občas vedle toho spadla nějaká dovolená nebo šperky. Netuším, jestli zadavatelé čtou popisy u stránek, kterým poptávají články, ale už jsem tak nějak poznal, že 90% z nich zaškrtne „Rozeslat všem“. Navíc všem těmto lidem nejde zdaleka o hodnotu článku, ale o počet znaků. Kdysi jsem psal článek o nějaké firmě, která dokáže potisknout a vyrobit dle přání zákazníka obálky i USB klíčenky. Pojal jsem to jako jeden delší článek, který zahrnoval obě možnosti. Vypadalo to lépe, bylo to ucelenější, čtenář se dozvěděl víc. Zadavatel si mi pak postěžoval, že si zaplatil za dva separe články, a že tohle teda ne. Takže jsem udělal v podstatě dva stejné články, jen jsem v jednom případě vyměnil slovo „obálky“ za „flashky“. Hotovo. Poslední věcí, která mě irituje, jsou částky, které zadavatelé za články nabízejí. Co se na Placle objevil čudlík umožňující jim sice schválit blog pro zveřejnění článku, ale za sníženou cenu, nestalo se mi, že by ho někdo nepoužil. Nabídl jsem se, že napíši článek o nějaké boulderové škole. Za potupných 150 Kč. Přišla akceptace se sníženou cenou na 106 Kč. Chvála bohu, že na Placle je i možnost zrušení akceptace ze strany uživatele.
Poslední dobou proti těmto metodikám a „copywriterům“ pálí adent. Abych pravdu řekl, trochu mi otevřel oči. Zároveň jsem se dozvěděl, že na tom jsem se sebeúctou ještě celkem dobře. Ódu na dřevěná pískoviště bych tedy asi nesepsal. A už vůbec ne za 80 Kč.
S Placlou se zkrátka pomalu loučím. Zkouším jiné metody nějakého toho přivýdělku na Internetu. Chybí mi do toho ale nějak nálada, čas a pořádné know-how. Sice mi z mých affiliate webů už taky něco spadlo do kapsy, ale na koupi MacBooka (což je první věc, co si tzv. internetoví podnikatelé kupují jako první) to stále ještě není. Netuším, co se s touto první českou PPP službou stalo, zda-li je to nedostatek zadavatelů nebo nizounká úroveň pisatelů, kteří napíší každý týden za 80 Kč dvě normostrany o půjčkách a piercingu. Jak píše adent ve svém článku, tohle není žádný copywriting, tohle je už prachsprosté honění znaků za pár pětek. Už jsem z toho nějak vyrost.
Kdo mi chce vynadat do pokrytců, má prostor v komentářích :)
