Nikdy jsem nečekal, že se na mém blogu objeví takové téma, jako je počasí. Ale dnes mi už zkrátka došla trpělivost a já si musím veřejně postěžovat.
Dnes jsem byl v centru Prahy přibližně dvě hodiny a za těch 120 minut jsem zažil všechny standardní povětonrstní situace, které v Praze mohou nastat. Nejdřív sněžilo. Celkem hustě, do toho foukal prudký vítr, sníh létal vodorovně a náhodně měnil svůj směr. Já se svou zimní bundou a kapucí jsem na něj byl celkem krátký. Když jsem šel proti větru, tak asi po 300m jsem byl zepředu slušně zaván. Prosinec by se měl pěkně začervenat.
Sotva ony vločky změnily své skupenství v tekuté a úspěšně se mi vsákly do bundy, začlo svítit sluníčko. Sice jsem stále necítil zmrzlé ruce, ale do očí mi pražilo ostré světlo. Myslím, že i Zákopčánik by nad tím pomudroval. Místo eskymáckého zakuklení jsem si musel rozepnout bundu a sundat kapucu. Ale samozřejmě jako naschvál začlo najednout zase tuhnout a mrazit, no brrr…
Letošní počasí mě uz začiná pěkně štvát a odráží se to dost i na mé rozpoloženosti. Každý den je šero a sychravo, zima. Loni jsem už dávno běhal v kraťasech. Sníh na čtvrtý den jara, zimní bundy v pohotovosti a rukavice používané více jak před Štědrým dnem. A to nemluvím o tom, že dopoledne sněžilo a do toho byla bouřka. Myslel jsem si, že už přišel Soudný den. Že by to globální oteplování, příchod nové doby ledové? Takovéhle počasí v dubnu prý občas bývalo. To není ovšem žádná útěcha. My chceme pořadné jaro!
