Disclaimer: Můj korektor si teď užívá v Maďarsku, takže bych prosil shovívavost.
Možná pozdě, možná brzo dumat nad svou kariérou, ale tahle myšlenka mi začala poslední dobou v hlavě bloumat víc a víc, až jsem si musel z toho ublognout. Nebudu tady hodnotit, jak jsem spokojen s tím, co dělám, ale spíš to bude takové zamyšlení či povzdechnutí nad tím, co dělám a nad tím, co bych doopravdy dělat chtěl.
Jsem zkrátka „ajťák“ jako vyšitý z The IT Crowd nebo z jakékoholi rádoby „ajťáckého“ vtipu. Sedím zkrátka ve sklepě a víceméně se modlím, aby se něco někde neposralo. A když už se někde něco posere, tak holt jdu a opravím to. Prostě „ajťák“. Správce, sysadmin, podpora. Jak chcete. Tuhle roli v koloběhu informačních technologií jsem si vybral protože mě to baví (bavilo, chcete-li). Přicházím tak do styku s hardwarem i softwarem, uděluji své cenné rady a uplatňuji konečně všechny ty tisíce hodin vědomostí, které jsem za ty léta posbíral. Jenže také přicházím do styku s lidmi, kteří tisíce hodin u počítače nestrávili samostudiem a objevováním, ale obyčejnou prací a počítač je pro ně pouhý nástroj. Tady právě začíná ta horší kapitola z mého já, protože jsem od přírody cholerik a introvert. A asi chápete, že mít IT support, který se s vámi nechce bavit a pak vás seřve do ticha, není asi to pravé ořechové, že…
A taky právě (ale nejen) proto jsem vždy ve skrytu duše chtěl být programátorem. Nebo „alespoň“ webdesignerem. Chtěl jsem zkrátka tvořit něco funkčního, něco co pěkně vypadá a co se bude lidem líbit. Probudilo se to ve mně někdy ve 12(?) letech, kdy jsem si zaregistroval prostor na Atlasu, tehdy se to ještě jmenovalo Můjweb, a v poznámkovém bloku jsem utvořil první tabulkový layout, který jsem nazval svými webovými stránkami. Už si upřímně vůbec nepamatuji, jak to vůbec vypadalo a co to mělo tehdy za obsah, ale postupně jsem se učil a učil, až jsem se naučil XHTML a CSS, s čímž jsem začal dělat teprve profesionální weby! To byste koukali! No kdo chce, ať se klidně podívá. A moc se nesmějte, všichni jsme jednou byli mladí a nerozvážní :)
Se značkovacími jazyky jsem si vyžil ještě jakou dobu (inu doteď), ale pořád ve mně byla touha posunout se konečně dál a naučit se alespoň to PHP. Ale ať už jsem se snažil jak jsem chtěl, nikdy jsem nikam pořádně nepokročil. Abych pravdu řekl, nekoupil jsem si žádnou knihu a spoléhal jsem se na výukové seriály více či méně renomovaných IT stránek. Nikdy jsem ale nepřešel přes první formulář, kdy mi buďto došla nálada, čas, nebo jsem to prostě už přestával chápat celkově.
Jak se naučím programovat jsem si plánoval na středoškolská léta. Od druhého ročníku byla každý týden dvojhodinovka programování ve Visual Basicu. Pravda, ne zrovna v jazyce, po kterém bych se já osobně utloukl. Kdybychom se alespoň učili v nějaké nové verzi (.NET), ale my jsme se patlali ve verzi 6, což nás vracelo do roku 1998. Další vadou byla cvičení, která jsme prováděla. Chápu, že asi je nejlepší osahat si všechny funkce na nějakých „hloupých“ příkladech, ale naprogramovat button tak, aby podle stisku tlačítka na myši přebarvovala form, fonty a tlačítko? A šestkrát do roka. Nemluvě o profesorovi, který nám toho upřímně taky moc nevysvětlil. Ovšem i tato hloupá cvičení mi dávala zabrat a leckdy jsem se sám dobral sotva k napůl funkčnímu programu. Kdyby byly na naší škole maturity z IT ještě po staru a my bychom museli 4 hodiny programovat, nevím, jak bych odmaturoval…
Další programovací epizodky přišly a hned zase odešly. Jednou jsem to myslel opravdu vážně a koupil jsem si za tři stovky učebnici pro C. Četl jsem ji se vší vervou, vnímal jsem každý řádek, každý náčrtek jsem do sebe nekompromisně vpil a nechal zapracovat. Nicméně asi tak v polovině knihy se text pomalu měnil na norskou veršovanou pohádku o poníkovi Jagurnovi a zbytek učebnice jsem dočetl spíš už z povinnosti, než že bych se něco přiučil. Knížku jsem pak zavřel, nikdy na ni nesáhl a v C už nikdy nic nenapsal. Das Ende.
Krom této velice seriózně myšlené sebeedukace jsem pak několikrát opět klopýtl o PHP, později o Python a přičichl jsem dokonce i k Ruby. Všechno ale skončilo v prázdnu, kdy jsem to po pár pokusech a neúspěších většinou svedl na nekompetentní výukové materiály a celou mou snahu zahodil.
Mám zkrátka problém v tom, že si sice dokáži představit, jak ten program má fungovat, jak mu mám říct, co má dělat, ale už to nedokáži zformulovat do kódu. Nedokáži to už přenést z hlavy na klávesnici a dál, aby to fungovalo.
Před nějakou dobou jsem začal přemýšlet o Flashi. Má široké využití a když se zabalí do AIRu, tak funguje všude. Ale obávám se (a nejspíš mám pravdu), že to neskončí lépe, jak dříve.
A protože vím, že můj blog čte spousta programátorů, tak bych se chtěl zeptat na to, jak jste začínali vy. Co vás nakoplo, co jste četli, odkud jste se vše naučili, kam nejraději chodíte. Ptám se vás na rady jak začít, kde a s čím.
Chtěl bych za sebou nechat něco pěkného a funkčního. Ne jen shluk několika lidí, kterým jsem nainstaloval ovladače, promazal registry a zrestartoval počítač.
