Do rukou se mi dostal nevalně vypadající dokument, který mi vykouzlil na tváři úsměv, ale také těžké rozhořčení. Ve škole jsme dostali papír o rozměrech A4 pokrytý příšerným fialovým fontem a nakonec jako bonus kartičku pro blbce. Cože to bylo?
Jako první mě samozřejmě upoutala ona kartička. Obří šipka s doplňujícím „Patřím do peněženky“ už naznačovala, k čemu celý papír je, a proč jsem se začal modlit za naše lesy. Na oné plastikové kartičce byla uvedena čísla na všechny pohotovostní jednotky Čech. Hasiči, záchranka, městská i státní policie a univerzální 112. Rozčílen z toho, za jaké nás mají idioty, jsem politoval toho, na co všechno jdou státní peníze. Když jsem se ovšem probral, zjistil jsem, že tuto praktickou věc zajišťuje Všeobecná zdravotní pojišťovna, České dráhy a další. Tudíž složka s daněmi zahozena. Stále však pohoršen jal jsem se číst ona moudra napsána písmem nebezpečně podobnému mnou nesnášenému Comic Sans.
Podle nějakých institucí lidé netuší, co mají dělat, jsou-li svědkem třeba nehody. Představím se, řeknu, co a kde se stalo, co komu je, kolik mu je. Na případné dotazy zodpovím dle čistého rozumu. Ovšem po zhlédnutí reportáže na ČT mi konečně dalo smysl, proč nás chtějí poučit o něčem, co do nás tlačí od školky. Nemáte-li náladu nebo čas se podívat na těch pár minut, lehce vám objasním situaci. Reportáž se točí okolo sirén a jejich každoměsíčním prozkoušení. Poté se ovšem začínají ptát lidí a mně spadla čelist na zem. Že slečna odpoví, že při nebezpečí by ta siréna zněla stejně, jako při zkoušce mi rozum nepřestává stát. Blbců popírajících logiku za týden zažiji dost. Když se ovšem zeptají asi osmi příslušníků policie a ti neví, zavolají na 112 a tam jim řeknou špatnou odpověď, stejně tak jako třeba na magistrátu Teplic… Proč tedy každou první středu v měsíci rychle nezalezou do krytu, jak můžou vědět, že se zrovna nějaké nebezpečí netrefilo do onoho termínu testování?
Dobře, dost lidí neví, jak má znít siréna při nebezpečí, proto nám dávají tyto letáčky (označené jako dopisy), abychom se dozvěděli. Ale proč tedy o tom na tom kusu cáru nepíší? Proč tam místo odstavce plného žvástů o ujišťování, zda-li víme, kam volat a co tam říkat, že se to může stát i nám, skutečně není něco, co by těm pomalejším pomohlo? Proč tam není, že výstražná siréna má klesající tón, že při neštěstí nemusíme volat na všechny zásahové jednotky zvlášť, co stačí do telefonu dispečinku říct?
Proto tak, milý projekte, jsem získal naprosto zbytečný kus papíru, díky kterému jsem se dozvěděl leda to, jak jsou partneři projektu štědří a skvělí a kam volat v případě nejhoršího. To první mě vůbec nezajímá, to druhé znám od školky. Vaše webová prezentace podává mnohem víc informací, ale pravděpodobně se vaši webmasteři zasekli v roce 2002. Oceňuji vaši snahu o vymetení hlouposti v národu českém, ale kartičkou s pěti nejznámějšími čísly toho nedocílíte. Ale držím vám pěsti.
