Z Irska nás svým líbezným a nakažlivým soundem už nějaký ten rok obtěžkávají God Is An Astronaut a po dnešku není pochyb, že se nám tam zrodila další hvězdička. Pánové z And So I Watch You From Afar mají na kontě už jedno fenomenální EP zvané This Is Our Machine And Nothing Can Stop It, které se těšilo kladné kritice. Letošní LP tak přináší novou dávku pro všechny pravoslavné post-rockery.
A skutečně. Už první Set Guitars To Kill (video) s podmanivou brnakvou melodií perfektně nastartuje celou desku a rozehřeje posluchače. Takovýhle rozjetý post-rock jsem tu dlouho neměl. Kapela razí spíše koncept svých kolegů z GIAA, kdy po celou stopáž kradmo rozjíždějí bordel a nenechávají člověka oddychnout, aby na konci dokonali největší zkázu. Průvodní song to jen dokazuje a poslední minuta je prostě peklo pro činely a struny, jenž dostávají v tom horlivém zakončení zabrat. Další A Little Bit Of Solidarity Goes A Long Way (video) po většinu doby se splašenými bicími provází uječenou kytaru, jenže ke konci se to jako vždy zvrtne v kontrolovaný bordel. Jenže pak až přichází vrchol alba. Clench Fists, Grit Teeth… Go! (live) představuje fantastický čokoladový střed desky, kdy se už po pár vteřinách hudba přeleje do skvělého post-rockového guláše, ne nepodobnému kytarovým věcem Maybeshewill, a s odbytým časem přibývá na intenzitě. Fantastický distortion doprovazený hutnou basou a svižnými bubny uvolňují salvu energie, za kterou by se leckteré metalové bandy nemusely stydět. Prostě skvělá věc, která překvapuje posluchače každým přelivem. Posledních 90 vteřin mě vždy odzbrojí a nezbývá, než sebou zmítat. Na LP najdeme i kousky ze zmíněného EP. I Capture Castles a The Voiceless mi ale na prvotině zněly o fous líp. Nemůžu si pomoct, čistější a hlasitější kabátek mi u nich moc nezavoněl. Zbytek desky zní pořád nabušeně a energicky, ale po fantastickém třetím tracku mi vždy zanikl. Recept je ale pořád stejný. Rozjetá melodie, která se většinu dobu nemění, aby v poslední půl minutě rozřezala posluchačstvo na nuggety. Za všechny zmíním třebas These Riots Are Just The Beginning, Eat The City, Eat It Whole nebo rozjuchanou Don’t Waste Time Doing Things You Hate.
Po Mono konečně další post-rockový interpret, který se letos dá bez přestání poslouchat. Pokud se vám oposlouchali už poslední GIAA, šáhněte po And So I Watch You From Afar (určitě i po jejich EP), protože je to nabitá hudba, energická a zábavná. S nápadem a nábojem. Škoda, že si na jejich LP nenašly cestu kousky jako třeba The Machine, které ale můžete eventuálně najít na bonusovém disku, který skýtá live verzi. Krom toho ale za pozornost nestojí.
