Recenze: DevilDriver – Pray For Villains
Smíšenou metalovku Coal Chamber jsem poslouchal kdysi v mládí, jenže sotva jsem s nima začal, prásk ho a byli pryč. Místo toho si frontman Dez Fafara (mějte se fanfárově!) založil, na popud vzrůstajícího hladu po tvrdší hudbě a rozjíždějící se metalcore vlně, vlastní kapelu DevilDriver. Jejich první dvě alba patří podle mého k základním pilířům žánru, zatímco poslední The Last Kind Words mě neoslovilo ani omylem. A tak, jako každý druhý rok, letos vychází placka Pray For Villains. A co na to mé labužnické ucho?
Při prvním poslechu nic. „Generic DevilDriver album“ bychom mohli říci. Nepříliš melodický metalcore bez nápadu, s hrdelním zpěvem a neustále fungujícimi bicími. Člověk se ale nevědomky přistihne, jak do zběsilého tempa kývá hlavou a pomalu zjišťuje, že to album je vlastně docela slušný. Není to uplný zázrak jako první dvě alba, nicméně se to poslouchá zatraceně dobře. Hudba zkrátka šlape, Dez řve jak na lesy a John Boecklin se snaží rozmlátit každý činel nebo buben. Pokud bych to měl přirovnat k filmu, tak Pray For Villains by byl takový snímek, který si dáte hodně nahlas, uděláte si k němu tunáž popkornu, dva litry chlazené Coke a pak si ho bezmyšlenkovitě užíváte. Skladby se většinou liší jen kytarovými riffy, bicí totiž neustále jedou to svoje trtrtrtrtrtrtrtrtrtrtr cink cink a zpěv musíte skutečně poslouchat, aby jste mu rozuměli. Ale prostě jako celek super, sice těžko najít favorita, ale i přesto se vystříbřily nějaké kousky. Another Night In London na mě prostě dýchá duchem těch starších LP, kdy se sázelo na chytlavý refrén a melodičnost. I když melodie si moc člověk neužije, refrén si jistojistě nejednou zahalekáte. Nejlepší věcí ale je určitě Teach Me To Whisper, kdy se střídá pekelná jízda se skvělou kytarovou melodií a refrénem, kdy víte, že se to pak hrozně zvrtne a bude to bordel. Bicí tady hodně tahají, dodávají songu naprosto nový náboj a v hlavě vám bude neustále znít „making the best of the bad situation, making the best ooof“.
Víc už říct nedokážu. Kdyby se ostatní písničky jmenovaly „Other songs on the album“, bylo by mi to fuk, protože tak prostě zní. Nedokážu je podle poslechu od sebe rozlišit, nedokážu je vyjmenovat. Vím ale, že je prima si je pustit, protože sakra odsýpaj a je to zase nějaký nový povedený metalcore. Jako zpestření pak působí dvě skladby, které tahají jinak normální desku z průměru a činí ji tak ještě více hodnotnější. Lehce stravitelná hudba, nad kterou se člověk asi moc nepozastaví, ale rozhodně potěší.
Zatím žádné komentáře.