Američané, kteří jsou často spojování s The Cure, letos vydali svou druhou dlouhohrající desku. The Martyrdom Of A Catastrophist je nabytá zbrusu novým materiálem, není to slepenina dvou EP jak v případě předchozí Junius. Co pánové zachovali ze svého soundu a co naopak zahodili?
Zvyklý na vypalovačky typu Hiding Knives nebo Forcing Out The Silence se svou temnou atmosférou, jsem se k deseti novým skladbám prokousával dlouho. Znělo to klidněji, melodičněji, zkrátka nepadla na mě potřeba headbangovat. Když jsem ale desku poslouchal podruhé, potřetí, už se mi to rýsovalo. Už jsem přestával být skeptický, už jsem chápal všechny nadšené recenzenty. Co Junius ubrali na agresivitě, to naprosto mistrovsky dohnali na vážnosti. Svůj podíl na tom určitě má i celý koncept desky, založený na příběhu Immanuela Velikovskeho. První Birth Rites By Torchlight tak odstartovává fantastické vyprávění, skvělých 10 písní, které mísí post-rockovou naléhavost a epičnost se zvukem post-punku, prolévanou výstřižky z rozhovorů s I. Velikovskym. Ať už to je A Dramatist Plays Catastrophist nebo Ten Year Librarian, všechny songy mají svou hloubku, svoji vlastní a chytlavou melodii, vyprávějí kus příběhu… Garantuji vám, že po nějakých čtyřech posleších už budete vědět, jaký kousek právě nadchází, budete si pobrukovat text, budete se pohupovat do rytmu. Jednou jedinkrát se pánové vrátí k naléhavému a dynamickému soundu a to v Stargazers & Gravediggers, kdy se do toho skutečně „opřou“.
Rozhodoval jsem se dlouho předlouho, zda-li si deska zaslouží 8 nebo 9 hvězd. I když o ní nešetřím superlativy, necítím z ní tolik epických částí a naléhavých pasáží, aby to se mnou patřičně hnulo. Jistě, těch 10 skladeb svou melodičností, dynamikou a dospělostí předčí všechno předešlé od Junius, ale tak nějak mi tam chybí ta agresivita. Je to zkrátka album, ke kterému zprvu nesmíte přistupovat jako k dalšímu „juniovskému“. Zbytečně si ho pak zkazíte a prohlédnout onu krásu vám bude trvat zbytečně dlouho.
Moje hodnocení » 8/10
