Skotská superstár a hvězdná stálice post-rockových luhů a hájů Mogwai letos vydala své šesté, již dlouho očekávané album, The Hawk Is Howling. Po předchozím masterpiece v podobě Mr. Beast se tak veškeří příznivci post-rockových seancí museli pozásobovat morfiem, aby příchod nové desky vůbec ustáli. A teď se láme chléb. Předčí Skoté svůj stín nebo půjdou v široce vyšlapané cestičce?
Trošku předběhnu a začnu jásat rovnou nad druhou skladbou. Batcat, uvolněný jako EP 8. září, totiž musel všechny fanoušky této skotské kapelky usadit na zadek s bradou nízko u pasu. Naostřený superhit Glasgow Mega-Snake z předchozího alba se tak dočkal více než obstojného následovníka. Už od začátku se v neutuchajícím tempu ženou slibně tvarované melodie, které posluchače provázejí po celou stopáž, aby se na konečnou přidal jeden jediný prvek a totálně nám tak odstřelil hlavu z krku. OH-MY-GOD! Prozatím pro mne opravdu skladba roku. Šťavnatá, živá, nenudí, odsýpá. Dokonce dostala i videoklip, který doporučuji rozhodně zhlédnout. Jakmile uslyším Batcat naživo, jsem si jist, že přestanu dýchat a zatmí se mi před očima. Jenže – jedna skladba album nedělá, inu co zbytek? Zbývající skladby se řadí k těm melancholičtějším. Žádné zabijácké konce (až na výjimky, viz dále), uvolněné tempo, jemně hrané melodie na kytaru, kultivovaná basa. Ale zvuk vůbec nenudí. I ta „nejklidnější“ skladba je skvěle rytmická a neuklimbá vás, budete se pohupovat do rytmu a pokyvovat hlavou. Hned první I’m Jim Morrison, I’m Dead je toho zdárným příkladem. Skvěle zasněná (ale ne uzívaná) písnička, s decentními klávesami dotvařující tak slibující a živý celek. V každém kousku alba se tak dá najít nějaká zvláštnost a oživující prvek, který se ale nemusí projevit hned na první poslech. Mluvím teď například o Danphe And The Brain nebo Scotland’s Shame. Hodně zajímavou a do jisté míry i takovou rozjuchanou písničkou je The Sun Smells Too Loud. Na pozadí hraje pohodový beat, do toho velmi lehce přidávají svou trošku ostatní nástroje, až se ozve hlavní chytlavý motiv ze strun kytary. S přibývajícími prvky se skladba stane hodně ambientně laděnou, leč žádnou ukolébavkou. Opravdu jen založit ruce za hlavu a poslouchat. Príma. Na úplny konec jsem si ponechal ještě druhý zlatý hřeb celé desky. I když se to nemuselo po prvních posleších znát, I Love You, I’m Going To Blow Up Your School je naprosto bombastická skladba s vynikajícím epickým koncem. Celých sedm minut vás kapela jen tahá za nos, naznačuje, co to asi bude, aby vás minutu před koncem poslala do kolen a vy jen volili znovu stejnou skladbu. Tady mi zase připomíná odkaz na Folk Death 95. V podstatě stejný princip a úplně stejný efekt. Bomba.
I když opět nešetřím superlativy na adresu posledního počinu Mogwai, malinký mužíček v koutu mé mysli mi říká, že jsem zklamaný. Že jsem čekal nějakou naprostou bombu, něco, co bych si v přehrávači netočil, aby se neohrálo CD. The Hawk Is Howling kombinuje jak odpalené pecky jako Glasgow Mega-Snake z alba Mr. Beast, tak i pomaloučké melodie jako například Tracy z Young Team. A je to určitě dobře. Jen ze mě opět čiší pocit, že to mohlo být akčnější. Problém asi ve mně a v tom, že už tu Mr. Beast prostě je a druhého klidně přivítám s otevřenou náručí (jako teď), ale hlodá mě otázka, co kdyby se to udělalo trošku jinak, co kdyby se ten sound zase někam posunul. Na to si budu muset počkat. Do té doby inhaluji plnými doušky The Hawk Is Howling. A vy byste měli také.
Moje hodnocení » 8/10
A opět připomenu, že Mogwai se dostaví 15. listopadu do pražského divadla Archa za doprovodu Four Tet a Steve Reida. Lupeny můžete zakoupit už nyní u Ticketpro za 720 Kč nebo přímo v Arše za 650 Kč.
