Tři roky po předchozím Lost And Found letos vydávájí tito uřvaní Američané svou čtvrtou řadovku. Předchozí placka je asi jako první pořádně vyzdvihla na scéně. Kultovní Determined (video) z Need For Speed nebo fantastická Happy? (video), která dneska vypadá spíš jako emo song. Přesto pro mě jejich hudba byla hůře stravitelná, musel jsem se na ni více soustředit a našel jsem jen pár songů, které mě něčím dostaly. I tak jsem byl ale zvědav na nové LP, třeba se to změnilo.
Hned podle prvních vteřin otevírací Fish Out Of Water člověk pozná, že si pustil Mudvayne. Kovová a hlasitá basa je prostě pro tyhle pány specifická, stejně jako věčně uječený hlas Chada Graye. Příjemně odsypávájící skladba, kdy se screamovější refrén střídá s jemně zpívanými slokami. Pak přichází úvodní singl celého alba. Do What You Do (video) začíná hrou na obyčejnou akustiku a už to vypadá, že to bude nějaká srdcovka. Po chvílí se ale karta obrátí a s vyřvaným vokálem se začnou struny kytary vlnit tak, jak to u metalu má být. Bohužel, na skladbě mi pořád něco nesedí. Přijde mi plochá a nevyužitá. Následující A New Game naopak řeže do posluchače už od začátku, mnohem důrazněji a svižněji. Po chvíli se ale hudba změlní a trošku se táhne, ale kupodivu mi to tam sedí a nevadilo mi to. Pokud tuto melancholičtější část škrtnete, dostanete v podstatě další skladbu v pořadí – Have It Your Way. Přeskočím až k Dull Boy (video). Ta se objevila už na výběrovce a patří k tomu lepšímu na celém albu. Dobře řezaná a vymyšlená skladba, která se nikam nežene, ale přesto skýtá potenciál, který postupně uvolňuje. Bohužel, žádné megalomanské zakončení se nekoná, ale i tak má skladba náboj a ve srovnání s ostatními kousky vyčnívá z řady. Same Ol’ je další, řekněme, „generic Mudvayne song“. Ostře řezané kytary a vyscreamovaný text se vždy na krátkou dobu zklidní. A to mě upřímně trošku ruší. Celá skladba tím ztratí jiskru a sílu. Trošku to pak zachraňuje poslední We The People, která se taky nechá leckdy unést do klidu, ale jaksi nechává posluchače napnutého, co bude dál. A to se počítá. I s tím málem, co tam nakonec najde.
Musím tak konstatovat, že zklamání. Osobně jsem nic nečekal, ale v hloubi duše jsem doufal v nějakou luxusní hitovku. Sice se na The New Game najdou dobré písničky, jako Dull Boy, We The People nebo Fish Out Of Water, ale žádná se neprobojuje do předních příček a nikdo se kvůli nim nepomátne. Pokud jste fandové Mudvayne, určitě vám deska udělá dobrou službu, nicméně pro nás ostatní je to, myslím si, zklamání. Těžko říct, na koho svalit vinu, já to nejspíš svedu na mixáž. Zvuk je zkrátka pro mě moc plochý a hůře čitelný. Determined nebo Forget To Remember měly zkrátka jinou hloubku… Škoda.
Moje hodnocení » 4/10
