Elektro je pro mě bokovka, pročištění od veškerých post-rockových a post-metalových principů, odlehčeníčko a osvěženíčko. Novou desku Röyksopp jsem si proto sehnal spíše ze setrvačnosti, protože předchozí dvě alba se mi na disku nacházela, tak proč v tom přestat. A zrovna mě chytla nálada na nějaké nové věci, tak šup s Juniorem dokola!
A ono příjemné překvapení! Hned první Happy Up Here mi svými houpavými rytmy a specifickým „cinkáním“ něco připomínala, abych se pak dozvěděl, že to není nic jiného než proslulá Eple z prvního Melody A.M. I klip k průvodnímu singlu třetí studiovky je naprostá bomba. Ale na to jsem si již u Norů zvykl :) Přišlo mi, že letos používají mistři o něco více vokálů než minule, což jen potvrzuje další supr pecka The Girl And The Robot. Skvěle dynamická rádiovka, s líbivým zpěvem jen zvedá očekávání posluchače. Jenže pak faktor pařby lehce klesá, sice jako čtvrtá hraje zasněná This Must Be It, která má opravdu skvělou atmosféru, ale rozjetosti moc nepřidává. Po trip-hopovějším kombu se smyčci Röyksopp Forever (taky jste si vybavili Teardrop od Massive Attack?) přichází největší hitovka desky. Tricky Tricky s extrémně vlezlým hlasem Karin Dreijer Andersson (známe z What Else Is There?) perfektně odsýpá a nedává člověku vydechnout. Chytlavý a houpavý rytmus, doplněný správnými elektronickými meluzínami mě prostě dostal. A pak hned další rána – You Don’t Have A Clue. Uvolněnější tempo, při refrénu excelentně poskládané klávesy, do toho pár efektů… Prostě fakt paráda. Namlsaný takovými kousky mi už ale zbytek desky moc nejel. Avšak předposlední It’s What I Want znova získává moje slechy a po nezajímavém rozjezdu se skladba přetransformuje do hodně slušné jízdy, s vokály, které si budete muset při poslechu pozpěvovat. Were You Ever Wanted mi pak přišla jako perfektní písnička na rozloučenou, zasněná nálada, dokonalá tečka za ostatními jedenácti skladbami.
Od nového alba Norských stár jsem neočekával zhola nic. Ba jsem skoro nepočítal, že bych si ho pustil. Jak já bych si měl nafackovat! Perfektní placka, s energickými a lehce poslouchatelnými songy, které nepřestanou bavit ani podesáté. Možná je hodnocení nadsazené, ale tahle deska je jedna z málo elektronik, která mě dokázala tak oslovit. Sluší se doplnit, že později letos vyjde album Senior, které bude přesným opakem rozjuchaného Junior. Více atmosferické, více zasněné a ambientnější. K tomu se asi budu přemlouvat hůře, ale nejspíš si nenechám ujít.
Moje hodnocení » 9/10
