Velmi populární a to naprosto zaslouženě. To jsou japonští té (někdy psáni jako te’). Nejúspěšnější instrumentální skupina v zemi vycházejícího Slunce vydává letos svoje třetí album a pokud přečtete jeho název, tak smekám klobouk. Anglický překlad ještě není k dispozici (resp. jsem ho nenašel), stejně jako přepis do latinky. Kdyby vás to zajímalo blíž, Google vyplivne něco jako Increasing, if heart and senses agree, all best change it is sly in music, což se lehkými posunky a fantazií dá zformovat do smysluplného názvu, ale přecejen – počkáme si na ofiko :) I samotné skladby jsou psány ve znacích, takže se buď orientuji podle čísel anebo podle podoby prvních tří znaků. Nicméně to nebrání k vypuštění post-rockové bestie, takže hurá na to.
Od té jsme na jízdu zvyklí. Jen jejich první singl, 如何に強大な精神や力といえども知性なくしては『無』に等しい。(videoklip), který u mě začal mánii kolem nich, měl u mě věčný repeat one. Prostě totální masakr nářez. Japonci (jako vždy) smyslů zbavení, nešetří nástroje a zmítají se u toho jak v agónii. A úplně stejně na vás působí jejich hudba. Musíte se u toho vrtět, pohupovat nebo prostě něco vůbec dělat. Ten extrémně energický sound vám prostě nedá pokoj. S ušima napnutýma jsem vyčkával na nový pilotní song 夢とは現実という平凡なものに付ける美しさに似た『嘘』の俗称。a můžu říct, že je to zase totálně destruktivní masakr. Doporučuji opět zhlédnout videoklip. Trošku v tom rytmu bicích slyším ska, ale to jen přispívá k ohromné dynamičnosti celé skladby. Ale přeskočil jsem první song alba, což je 人間は自由なものとして生まれ、至る所で『鎖』に繋がれてゆく。 – ten totiž začíná dost chytlavou melodií, která se opět po pár vteřinách změní v hudební bouři. Ale za celé album se i trošku zklidníme. Spíše do mathu a ne tak splašená je skladba 弱いというものは哀れな事だ、敢えて行うにしろ『忍』ぶにしろ。. Celou dobu se sice mohou bicí zbláznit, ale kytara si hraje své a nenáročné, aby se na posledních pár vteřin vše zase zvrtlo v naprostý chaos. A co teprv třeba 詩はただ、病める魂の所有者と孤独者との寂しい『慰』めである。. Musím také zmínit šestou 具眼の士に検閲されることは、最も正しい『価値』の決定である。, kdy je naprosto fantasticky využita krabička, kterou má kytarista u nohou. Skvěle zneužitý zvuk kytary do naprosto famózního výsledku. Trošku mi celý poslecha ale zkazila poslední 「無論做什麼都好」，用輕聲細語説出名為『自由』という『脅迫』. Jakési nahlédnutí do japonské hardcore scény prostě tak nějak nekvituji. Možná jsou té odvázaní a hrají pěkně zhluboka od podlahy, nicméně toto sedí jako pěst na oko. Příště ne.
I když jsem tak vychválil a opěl novou placku těhle japonských pošuků, nemůžu se stále zbavit pocitu, že je to prostě jen jejich další album. Posun někam dál se nekoná a po desátém poslechu už to zkrátka vše splývá a horko těžko si vybavujete, která byla ta dobrá. Máte-li rádi splašenou, rytmickou, dynamickou, ale přitom i domyšlenou hudbu, rozhodně doporučuji. Stejně jako předchozí dvě desky.
Moje hodnocení » 7/10
