Studentské karty: Jsou vůbec k něčemu?

Ještě na základní škole jsem prahl, tehdy samozřejmě ještě marně, po nějaké studentské kartě. Světoznámé ISIC věnovali v Právu jednou celou stránku, já se strašně namlsal a dychtil jsem po ní. Takových slev, taková pěkná kartička, konečně se budu cítit jako pravý student.

A tak jsem si ji samozřejmě na střední zřídil. Zaplatil jsem celkem nehorázný poplatek 200,- Kč (zalaminátovat kartu stojí tolik?), čekal týdny a nakonec jsem ji měl. Hurá! Byla však již druhá v mé penězence. Co jsem měl nový účet u Komerční banky, byla mi nabídnuta další karta - Euro<26. Jupí, další slevy!

Dnes mi však již karty vypršely a s chladnou hlavou mohu říct, že jsem je využil dvakrát. A to prosím jen ISIC, slavná Euro<26 se ze své přihrádky nepodívala nikdy. Že jsem hlupák hloupý? Je sice moc fajn, že jsem nosil v kapse jednoznačnou identifikaci toho, že jsem opravdu student. A je také fajn, že jsem nosil v kapse takový slevový kupón.

On sice existuje opravdu ohromný počet míst, kde bych se mohl svou lesklou kartou ohánět, až by mě zastavil tenisový loket. Jenže stojí to za to? Když se podívam na ten list slev s 1590 záznamy, začne mě tížit na prsou, jak jsem to ale prohloupil. Sleva na brýle, na oblečení, na hardware, na jídlo, na všechno. A všude. Ovšem jaká sleva. Ve většině případů dostanete slevu 10% a to mi teda promiňte, to je asi jako sleva stokoruny u Porsche. Například můj oblíbený krámek Rock’n'Roll ve Vodičkové ulici, který má snad jako jediný v Praze oblečení Independent, poskytuje právě slevu 10%. Ale nevím, jestli zlevnění 200,- Kč z ceny kalhot mě donutí zdržovat celou transakci. Stejně tak to vypadá např. u firmy Triumph, 5% z ceny luxusního prádla mi přijde jen tak na oko. Na druhou stranu, nákup hardwaru za velkoobchodní ceny nebo dvě pizzy za cenu jedné jsou velmi lákavé.

Možná je však chyba ve mně. Jsem takový ten zákazník, který si všechno prohlíží sám, jediná slova která v obchodě vyslovím jsou ta na pozdrav. Navíc jak si mám pamatovat, kde všude mi dají slevu, abych pak kolem sebe nešermoval kartou a pak vypadal jako totální blbec. Zjistil jsem zkrátka, že studentské karty nejsou nic pro mě. Jak jsem řekl, použil jsem je dvakrát. Jednou se mě přímo zeptali (v KFC, někdy v noci, chtěl jsem dva Longery) a podruhé mi to navrhl Kuba (v McDo, ISIC menu). Až budou prodejny lépe označené, že tam mohu využívat slevu, a až budou ty slevy lákavější - potom dostaneš mých 200,- Kč ISIC karto.