Letošní školní rok pro mě znamenal nástup do druhého ročníku (ježíš to to letí) Smíchovské střední průmyslové školy. Na tuto školu jsem se hlásil, protože jsem chtěl jediné - učit se ve škole o něčem, co mě baví a zajímá. Opravdu zajímá. Moje (vlastně jediné) hobby jsou počítače a vše kolem nich a SSPŠ mi to mohla nabídnout. A jak je to doopravdy?

Anotace, pravda, zní trochu kriticky vůči smíchovské průmyslovce, což jsem neměl v úmyslu. Abych vás unudil svým životním příběhem: na základní škole to pro mě bylo něco příšerného. Opět - nechci nějak razantně hanit ZŠ Nepomuckou, rozhodně není jednoduché držet na uzdě nějakých 300 přidrzlých pubertálních pičmulínků ©, určitě jsou stovky horších škol. Ale když se ohlédnu.. Každý učitel k nám přistupoval jako k dětem. Kompenzovali to tvrzením, že se jako děti chováme. Teď, na smíchovské průmyslovce, máme ve třídě taky pár jedinců, ve kterých zarostlo dítě (čti puberta), ale protože profesoři s námi komunikují na jiné úrovni, chovají se totálně jinak. I když pořád s radostí rozplácnou jablko po zdi a enormně se tomu smějí..

Na základní škole jsem se neustále potýkal s jedním vážným problémem. Učil jsem se něco, co v životě nebudu potřebovat. Můžete mi říct, kdy budu určovat stáří a tuhost nějakýho šutru? A kdy jste to naposled dělali vy? Přimíchejte k tomu nejapnou úťáplou “madam” a máte 45 minut života v tahu. S příchodem na střední školu jsem doufal v obrat přinejmenším o 50%. Jiné předměty, jiní lidé. Lidé, kteří vědí o čem mluvím, když řeknu, že [machry]efesbéčka jsou teďka až do třináctiset, což umí jen šestsetosumdesátkaíčko a třicítky od Intelu[/machry]. Jaj, já naiva. Pánové, neuražte se, ale snad někteří uznáte, že ve třídě, kde nás je 32, o tom máme páru jen tak dva. A teď, milí čtenáři, nepřijde vám to v oboru informační technologie - aplikace osobních počítačů docela smutné? Neberu mým spolustudentům právo ke studiu, nebýt Preslovky, nepotkám takový supr lidi (pozdrav a pěknou písničku posílám Kubovi, Jiřímu, Radkovi, Vaškovi, Milanovi.. :)). Jen holt plnohodnotnou konverzaci o IT musím hledat jinde.

Rozhodně, milí čtenáři, neberte tento článek jako nějakou hanlivou kritiku na Smíchovskou střední průmyslovou školu. Škola je to bezesporu kvalitní (i když někdy nám je z některých profesorů do pláče), se skvělým zázemím, s možností několika certifikací a s vynikajícím přístupem ke studentovi. Článkem jsem si jen chtěl poplakat. Doufal jsem v pořádný nášup ajťácké terminologie a živých diskusích o posledních technologiích. Očekával jsem taky přísné profesory a nulovou benevolenci od nich, jak nás připravovali na základce. Nedostalo se mi (téměř) ani jednoho. Uvidíme, co rok druhý. Nový předmět programování vypadal velmi slibně, stejně tak jako nadcházející praktická cvičení. Proto, milí žáci, nevěřte všem, čím vás učitelé krmí a straší. Vězte, není to tak.

Přidat.eu záložku