Tuhle myšlenku nosím v sobě už nějaké to jaro, ale dnešní izmyho článek mě nakopl shrnout všechny ty pocity.
Vánoce nevnímám jako něco speciálního už několik let. Zaokorouhleme to na ten patnáctý rok, i když to upřímně bylo dřív. Dnes zkrátka jsou pro mě Vánoce akorát příležitost, jak něco dostat a dát, několik dní volna a konstantní nápor lidí ve veškerých obchodních střediscích. Rád si vzpomínám na časy, kdy jsem byl v prosinci celý nervózní. Kdy jsem se nemohl dočkat adventního kalendáře a poctivě jsem ujídal každý den jedno okénko. Venku všude sníh, vánoční výzdoba na všem možném. A pak schovaný v koupelně čekající na zazvonění zvonečku. Všechno je dávno fuč.
Nejspíš si za to můžu sám. Přemýšlím moc dopředu a stále mám pocit, že nedokážu odpočívat. Furt jsem napnutý, furt nad něčím přemýšlím. Jak bude příští týden škola, jestli dostanu dobrého komisaře na zkoušky, že si musím jít koupit kupón na MHD, oběhnout doktory. Bude to tak nejspíš pořád. Už dlouho jsem nevypl. Ale k té vánoční nenáladě určitě přispívá plno dalších kritérií. Třeba sníh. Sníh byl někdy v listopadu a tenhle čtvrtek asi minutu sněžilo. Jinak je akorát venku relativně teplo a neustále prší. Potom nákupy. Většina lidí nenávidí vánoční nákupy, ale pro mě je to další symbol Vánoc. Zkrátka vybírání nějakého pěkného dárku ve vyzdobeném obchoďáku ke svátkům tak nějak patří. Jenže já ty svoje mám už od listopadu. Františka zapalujeme až na Štědrý den a svůj malý vánoční stromeček na baterky jsem líný vytahovat, protože ho vlastně nemám ani kam postavit. A hlavní strom bude postaven až na den D. Minulý rok jsme sice praktikovali nějaké zvyky, které jsem si vydupal. Krájeli jsme (shnilé) jablko a pouštěli na skořápkách svíčky. No a na koledy mě nikdy nikdo neuživil.
Vánoce tak pro mě vychází velice materialisticky. Jsem rád, že můžu někomu něco dát a pak sledovat jeho nadšení. A jistě – jsem rád, že i já něco dostanu. Byl bych pokrytec to popřít. Jsem zvědavý, co dostanu od té mé nejbližší, která vždycky vymyslí nějakou fantastickou věc, jsem zvědavý na to, jakou blbost zase dostanu od našich (pardon :)) a ano – jsem rád, že dostanu peníze na něco, co si přeju.
Všechen ten sváteční čas mám tak smrsklý do jednoho jediného dne. Do Štědrého dne, kdy ráno vstanu, rodina je pohromadě (spíš byla), na stole cukroví, v obýváku pěkný umělohmotný strom a hořící františek. V obýváku se rozložím na gauč a sleduju všechny ty pohádky a speciální pořady. Pak přichází smažení řízků a kapra, následné hltání, počkat na všechny ostatní a hurá na dárky.
Je mi to líto. Jsem zvědavý, jestli se mi ta nálada někdy vrátí. Z plného srdce doufám, že vrátí. Ty pravé Vánoce jsem nezažil už dlouho.
„A pak schovaný v koupelně čekající na zazvonění zvonečku. Všechno je dávno fuč.“
Proč v koupelně? :D
[1] Poňáč se dárky nosej z ložnice a to je pomalu přes celej byt a odevšaď by to bylo vidět :)
Já myslím, že vrátí. Až budeš sledovat malého wočenka (nebo wočenku), který(/á) bude poctivě uzobávat z adventního kalendáře. Jenom už nebudeš na zvonek čekat, ale zazvoníš si. Bude to určitě trochu jiné, ale myslím si, že nejbližší k té atmosféře z dětství.
Jo, jsem na tom stejně… Ale snažil jsem se vyhnout tomu shonu a dárky jsem nakoupil přes internet nebo už dřív. Jsem aspoň rád, že se sejdeme všichni doma – jenom sestra mi bude chybět (nikdy jsem si nemyslel, že by to někdy mohlo nastat :)), je v USA…
Zajímavé je, že ty holky vymýšlí nějaké zvláštnosti, co? Moje mi taky něco takového slíbila :) Jsem zvědavý, co to bude, už zítra se to dozvím :D
[3] Ano, na svoje plodná léta jsem si taky vzpomněl. Třeba i jo. Dělat Ježíška, úplně nová příběhová linka. Jen se neprokecnout :)
[4] Shony jsou příšerný a jak říkám, dárky mám od listopadu. Je to holt už pomalu jen o té rodině. Sice většina lidí na ní pořád nadává, ale na ty Vánoce to je vždycky takový magický :)
Ja mám síce len 15 rokov ale už posledné dvoje vianoce do zadu nemali to čaro. A tento rok nebude výnimka, vonku je tak ako keby začínala jeseň a nie ako keby za dva dni bol „deň D“.
Každý to bereme podle toho svého, myšleno vánoční klid a pohodu. Jenom si myslím, že by nám to mělo zůstat vždy v srdci, abychom dokázali těm budoucím (jak je psáno třeba v komentu výše, u tebe těm malým wočenkům), to podat tak, aby to opravdu prožívali, jako my v mládí.
Pohodové vánoce přeji. ;)
[6] Jak se prostě člověk dostává víc do života a přibírají se mu nejrůznější obavy, hned to jde pryč.
[7] Mělo a samozřejmě zůstává. Jen je těžší to probudit. I letos mívám sice jisté rozbřesky, ale nevydrží dlouho. A na malého wočenka a wočenkovou si ještě počkám :)
A ted si vem co az ti bude 20+. Trosku z toho pohledu, rodinu moc nevidas a Vanoce si spis planujes s pritelkyni ci zenou a snazis se vymyslet jak videt rodice svoje, partnerky a jeste prarodice.
Vetsinou se to lame v okamziku kdy s partnerkou zijete spolu ve svem(ci „svem“). To potom ty Vanoce uz zase nejaky to kouzlo maji.
Mein Bruder, měl by ses tím psaním živit!!! Super!!! Ale jak ti tady ostatní píšou, ono to kouzlo Vánoc zase přijde, si myslím. Musíš prostě za tím jít a trvat na stromku, cukroví, svíčkách a prskavkách!!! I když vím, že s našima to je těžký…
Dětičky tak za 10 let, ne?
Ale vlastní bydlení udělá taky moc.
VYDRŽ!!!
[9] Až budu velkej kluk, na to jsem teprv zvědavej. Teď pořád ještě chodím do školy a tak, jsem u nás branej jako dítě pořád :) Vlastní bydlo bude asi lámat chleba, opravdu.
[10] S našima je to veletěžký, ale tak jsem už zvyklej viď :) Jinak bych se tady z toho pomátl. Kdy dětičky? No to ti ani nevim, na to je asi brzo ještě co :)) Necháme to osudu…
tak jsem zvedava jestli ty ty deti povyjes