Tuhle myšlenku nosím v sobě už nějaké to jaro, ale dnešní izmyho článek mě nakopl shrnout všechny ty pocity.
Vánoce nevnímám jako něco speciálního už několik let. Zaokorouhleme to na ten patnáctý rok, i když to upřímně bylo dřív. Dnes zkrátka jsou pro mě Vánoce akorát příležitost, jak něco dostat a dát, několik dní volna a konstantní nápor lidí ve veškerých obchodních střediscích. Rád si vzpomínám na časy, kdy jsem byl v prosinci celý nervózní. Kdy jsem se nemohl dočkat adventního kalendáře a poctivě jsem ujídal každý den jedno okénko. Venku všude sníh, vánoční výzdoba na všem možném. A pak schovaný v koupelně čekající na zazvonění zvonečku. Všechno je dávno fuč.
Nejspíš si za to můžu sám. Přemýšlím moc dopředu a stále mám pocit, že nedokážu odpočívat. Furt jsem napnutý, furt nad něčím přemýšlím. Jak bude příští týden škola, jestli dostanu dobrého komisaře na zkoušky, že si musím jít koupit kupón na MHD, oběhnout doktory. Bude to tak nejspíš pořád. Už dlouho jsem nevypl. Ale k té vánoční nenáladě určitě přispívá plno dalších kritérií. Třeba sníh. Sníh byl někdy v listopadu a tenhle čtvrtek asi minutu sněžilo. Jinak je akorát venku relativně teplo a neustále prší. Potom nákupy. Většina lidí nenávidí vánoční nákupy, ale pro mě je to další symbol Vánoc. Zkrátka vybírání nějakého pěkného dárku ve vyzdobeném obchoďáku ke svátkům tak nějak patří. Jenže já ty svoje mám už od listopadu. Františka zapalujeme až na Štědrý den a svůj malý vánoční stromeček na baterky jsem líný vytahovat, protože ho vlastně nemám ani kam postavit. A hlavní strom bude postaven až na den D. Minulý rok jsme sice praktikovali nějaké zvyky, které jsem si vydupal. Krájeli jsme (shnilé) jablko a pouštěli na skořápkách svíčky. No a na koledy mě nikdy nikdo neuživil.
Vánoce tak pro mě vychází velice materialisticky. Jsem rád, že můžu někomu něco dát a pak sledovat jeho nadšení. A jistě – jsem rád, že i já něco dostanu. Byl bych pokrytec to popřít. Jsem zvědavý, co dostanu od té mé nejbližší, která vždycky vymyslí nějakou fantastickou věc, jsem zvědavý na to, jakou blbost zase dostanu od našich (pardon :)) a ano – jsem rád, že dostanu peníze na něco, co si přeju.
Všechen ten sváteční čas mám tak smrsklý do jednoho jediného dne. Do Štědrého dne, kdy ráno vstanu, rodina je pohromadě (spíš byla), na stole cukroví, v obýváku pěkný umělohmotný strom a hořící františek. V obýváku se rozložím na gauč a sleduju všechny ty pohádky a speciální pořady. Pak přichází smažení řízků a kapra, následné hltání, počkat na všechny ostatní a hurá na dárky.
Je mi to líto. Jsem zvědavý, jestli se mi ta nálada někdy vrátí. Z plného srdce doufám, že vrátí. Ty pravé Vánoce jsem nezažil už dlouho.
