Malý post-rockový maratón jsem si užil, a to když hned po švédských Dorena následoval večer s bostonskými Caspian a jindřichohradeckými Five Seconds To Leave. Díky zputnikovi (hoj Petře) tak Američané znovu zavítali do naší malé zemičky a to konkrétně v rámci své evropské tour k vydání jejich druhé desky Tertia. Skutečnost, že je přijede podpořit dronová trojce z Čech, mě potěšila, protože moje první setkání s touto kapelou bylo na God Is An Astronaut a tam se mi docela zalíbili.
Když jsme dorazili kvůli rezervaci lístků do Chapeau Rouge už lehce po sedmé, byli jsme dole v klubu skoro úplně sami. „Sál“ (uvozovky na místě) byl plný vybavení a právě probíhala zvuková zkouška. Lidé se pomalu ale jistě začali trousit, jenže začátek byl až v celých 21h. Šatna byla otevřena taky později… No, nevím, proč jsem tam musel být kvůli rezervaci tak brzo, ale budiž.
Five Seconds To Leave se tak na pódiu objevili lehce po deváté večerní. Projektor, kterého jsem si v Chapeau v životě nevšiml, sice projektoval, ale byl namířen do rohu, takže jsem poznával jen matné obrysy a doskládával jsem si snímky po paměti z Matrixu. Kluci začli extázní Seventh Wave (Here Comes The Flood) se španělskou zpěvačkou z Mullholand Dr. a od té tu skladbu nemůžu dostat z hlavy. Naživo, s hlasitostí vysoko nad zdravou hranicí, to prostě člověkem hne. Ohromný valivý zvuk a nešťastný hlas zpěvačky mě prostě dostaly. Pak pánové vyšvihli další songy jako třeba Our Black Heart. A musím se přiznat, že jak jsem k nim byl sporadický v Matrixu, teď jsem si jejich představení užíval fantasticky. I když hlav se v davu nekývalo moc, bylo to na české poměry slušné.
Caspian se nenechali moc dlouho přemlouvat a před námi se pětice namáčkla během chvíle. No a musím říct, že jestli loni hráli (omluvte ten výraz) jak z partesu, tak letos bořili hranice. Přiznávám, že Tertia mě neokouzlila tak, jak jsem si představoval, ale co se dělo na jevišti, to jsem naprosto nechápal. Songy z desky, které mě příliš neoslovovaly a přeskakoval jsem je (La Cerva, Malacoda, Sycamore) teď moji hlavu zadupávaly do země, rvaly mi ušní bubínky a rozhazovali endorfin jak konfety. Všichni kolem mě skákali, jásali, řvali… Pánové zahráli snad každý myslitelný kousek ze své diskografie, Moksha, Further In, Further Up, Brombie, Some Are White Light a pak snad kompletní Tertii – zmíněné La Cerva, Malacoda, Sycamore, pak Vienna, The Raven nebo Ghosts Of The Garden City a Of Foam And Wave, u kterých jsem myslel, že je to můj konec. Perfektní zvuk, perfektní show, perfektní všechno. Z kapely tekly proudy potu, ze zesilovačů tekly proudy energie a euforie. Jedno jediné mínus, které se ale stydím po jejich výkonu vůbec zmínit, je, že nedošlo na Crawlspace. Loni ho zahráli na request, letos nic, ale předvedený výkon tuhle jednu jedinou skladbu vykupuje. Prostě fantazie.
Aby nebylo vše moc ideální, musím zmínit opět pár individuí, která jsou schopna udělat kaňku i na takovémhle zážitku. Nejdřív bych rád zmínil asi trojci pětatřicetiletých žen, které se dokázaly při největším zvukovém náporu od FSTL naprosto normálně mezi sebou bavit, smát se a chichotat. Svoje bezstarostné vybavování se uprostřed lidí během vystoupení korunovaly tím, že po doznění posledních riffů bez nějakých okolků nahlas zahlásily: „Tak ta poslední byla trapná,“ a začaly se tomu všechny hrozně smát. Druhý exemplář je pak docela častý a to jsou persony, které se dokáží nacpat i do nejmenší mezery. Budiž dva pánové po mé levici nebo slečna po mé pravici. Vepředu nikdo třímetrový díky bohu tentokrát nestál, možná jsem někoho otravoval já svou výškou (pardon), a že jsem občas blýskal foťákem (pardon). Na druhou stranu musím přiznat, že takhle jsem snad ještě Čechy na post-rock pařit neviděl. Buďto to bylo tím, že jsem stál relativně vepředu a neměl jsem výhled za sebe, anebo se fakt prostě pařilo. Ono ani nepařit upřímně moc nešlo.
Zkrátka úplně bombastický večer. Naprosto skvělé výkony obou kapel, úžasné ozvučení a rozporuplné publikum. Kdyby takhle zněla Tertia, byla by o řád lepší. Kde prostě nejsou slyšet pořádně kytary v pozadí, tak naživo tam byly. A byla to fantazie. Pokud jste snad nedorazili, nesmutněte, kapela oznámila, že v květnu přijede zas. Koncert se zkrátka povedl po všech stránkách, ať už organizačních, tak kulturních. Těžko srovnávat s God Is An Astronaut, těžko srovnávat s Rosettou. Pokaždé jsem válel pusu po podlaze, uši do široka, oči na stopkách. Byl to prostě koncert, který do dokonalosti neměl daleko. V květnu přijdu zase. Díky.
