Poslední únorový den pro mě osobně skýtal takový křest. Do Prahy již poněkolikáté zavítala z Německa dvojice Modeselektor, tentokráte doplněna VJi Pfadfinderei. A čím to bylo tak speciální? Nejen, že jsem mohl poprvé spatřit tyto vyhlášené showmany, ale byla to vůbec moje první elektronická akce vůbec. Byl jsem tedy zvědav, jak moc odlišné to bude od kytarových zběsilostí, které navštěvuji jinak regulerně.
Protože někteří z party už měli s pány tu čest, bylo rozhodnuto pro brzký sraz, protože na ně se musí prostě stát vepředu. Inu sešli jsme se ještě na eskalátorech, dohopkali do prázdné Akropole, nalili do sebe nějaké ty tekutiny a pak už jen stepovali u pódia. Dvě obří plátna a jeden velký displej slibovala opravdovou show. I když byl sál naprosto prázdný, čím víc minut přibývalo, tím víc se to začlo dovnitř šrotit. A pak už to jen přišlo. Světla zhasla a za ohromného jásotu se na pódiu objevili Gernot se Sebastianem. Lehce stranou šoupnutí Pfadfinderei, kteří začli téměř okamžitě prohánět svoje laptopy. Hlavní čarodějové večera zírali do svých MacBooků a pomalu roztáčeli Godspeed. Publikum jen jásá, zběsile pokyvuje hlavou a mává rukou vzduchem. Slibný beat a lehká melodie ve vteřině přejde do masivního basového kladiva, které každého v publiku co půlvteřinu uhodí. Posléze přichází podceňovaný Hasir. Ze spíše uvolněného tempa a brnkání se přejde do zbreakovaného bordelu. V tu chvíli v sále snad nikdo suše nestojí. Zmínim třeba i 200007, při které celý ten dav řve vokály, jakoby to byla písnička od Nedvěda. Dvojice za pultíkem za doprovodu skvělé videoprojekce se do hudby ksichtí, popohání publikum k ještě většímu hluku a hraní si vyloženě užívá. Jací jsou tito Němci showmani, dokázali při remixu skladby Dull Flame Of Desire od Björk. Sebastian zapojuje mikrofon a začíná zpívat. Hned se přidává Gernot. Obecenstvo lapá po dechu. Nikdo nechápe, co to má být. Když se ale dvojce začne plazit a tulit po podlaze, dojde nám, že to doopravdy skutečné nebude. Ohromné divadlo, co Modeselektor předváděli na pódiu, jsem už dlouho neviděl. Po pár chvílích Sebastian přinesl láhev šampaňského a všichni obeznámení si už chystali pláštěnky. Anebo spíš ne :) Gernot hustil atmosféru u hejblátek, a když začala ta největší vřava, natlakovanému francouzskému zázraku byl dán volný průchod a část publika dostala osvěženíčko. Hotová eufórie a chaos nastal po tomhle čísle v sále, takže začala hrát Kill Bill, vol. 4. V tu chvíli nadmíru rozbouřený sál začal bouřit ještě víc. Totální vyndavač, naprosto perfektní věc, pro mě song večera. Totální vyndavač, naprosto perfektní věc, pro mě song večera. Nedlouho potom chtěla dvojce přivodit některým infarkt nadšením, protože zpoza pultíku se vykomácel Gernot s dalšími dvěmi lahvemi šampaňského. Dvakrát obcupital stage a pak zkropil snad úplně všechny. Nemusím snad ani popisovat, jaká nálada po další spršce mezi publikem zavládla. Posledních deset minut do konce a začal znít Hyper Hyper. Brutální předělávka od legendárních Scooter, každý během skladby řval za notného dunění: „BASS BASS DRUM!“ Vzadu za mnou to jen hopsalo a zpívalo. No a na konec to přišlo. „Pi-pampa-dý-da…“ Let Your Love Grow byla ta nejlepší zakončovací třešnička, kterou jsem si mohl osobně přát. Celý sál ze sebe opět hrkal text, mával rukama ve vzduchu a užíval si poslední beaty večera. Po skladbě všechny displeje zhasly, všechny zvuky ztichly a na obličejích všech účinkujících se už naskytl jen výraz: „Ještě bychom hráli, ale už nemůžeme.“ Takové sdělení dav úspěšně ignoroval, v extázním stavu gestikuloval, řval, hopsal, někdo dokonce vylezl na pódium a začal cvičit jógu (překaženo vyhazovačem). Nedalo se nic dělat, trošku opovrhovaní Pfadfinderei se po boku Modeselektora začli klanět, děkovat a zmizeli v backstage. Inu, další křížek na pažbu.
Moje první elektronická akce byl takový křest ohněm. První skupina, na kterou mi stálo zajít se podívat, a naprosto se mi to vyplatilo. Lidí přišlo tak akorát, nikdo se na mě nelepil a přitom jsem neměl pocit, že bych tam šaškoval sám. Atmosféra byla naprosto perfektní, jedna z nejlepších, co jsem na koncertech zatím zažil. Modeselektor prostě víc komunikují s publikem, víc si s ním hrají, i když možná trošku jiným způsobem. Skvělá show s velmi příjemnou projekci (VJ Clad se může upřímně jít bodnout), hodně „útulnou“ náladou a fantastickou hudbou. Lepší zážitek jak z kytarovek? Neřekl bych, jen trochu jiný. Ale to holt tak pro mě bude vždycky, elektro je pro mě „jen“ bokovka :)
