Dlouho předlouho dopředu se o tom vědělo. Lístky v suchu také s předstihem. Zdraví upevněno, čas vyhrazen. Nic mě tak nemohlo připravit o další hudební masakr roku. Božští Mogwai, skotští The Twilight Sad a velice elektroničtí Four Tet. Na osmou do Archy, bude to masakr. Do útrob Archy jsme se dostali někdy před osmou. Musím konstatovat, že je to asi nejhezčí místo, kde jsem na koncertě kdy byl. Pominu-li tedy O2 Arenu. A i ta má své mouchy. Tady bylo útulno, čisto, nový interiér, prostě príma. Sice se tam úspěšně po pár minutách zahulilo, ale jinak si není nač stěžovat. Nějaký drink na začátek a honem k pódiu. Už tam totiž křepčil šedesátiletý černošský bubeník Steve Reid a Four Tet. Spíše, než že by se drželi fláků z aleb, hlavně jamovali. A můžu řict, že se mi to celkem líbilo. Mistr za bicími tomu prostě rozuměl a do toho Kieran loudil všemožné zvuky. Mohli jste se na jejich vystoupení dívat dvěma způsoby. Buďto jako skutečnou elektronickou pohodičku a jamy jako blázen, anebo jste na to koukali tak, že vam přišlo jakoby tam ten mladíček s notebookem prostě mačkal náhodně nějaké zvuky a všechno odtáhl chudák sám Steve. Když jsem se na to podíval tím druhým, objevilo se mi před očima toto. Záleželo na každém. Většině se to nelíbilo, někteří si pokyvovali a někteří tam dokonce trsali jako na diskotéce. Fakt.
Pauzička a šup na první Skoty. Začínalo se celkem přesně na čas, z čehož jsem byl velmi potěšen. Na The Twilight Sad jsme se přemístili na ochozy. Výhled moc dobrý, zvuk také fajn, nikdo se (celkem) na člověka nelísal, takže akorát plusové body. Musím říct, že jsem z kapely byl v rozpacích. Na skotský přízvuk jsem připraven byl, ale že to bude znít jako islandská slovenština, to bylo překvapení nejen pro mě. Bohužel jsem stěží porozuměl i tomu, co zpěvák vytrácel z úst při předělech. Vybavuju si jen „We’re from Scotland…“ načež jakási slečna z prvních řad zajásala přes celý sál „SCOTLAND! WOOHOO!“, což sebralo frontmanovi veškerý vítr z plachet a začala hrát druhá písnička. Pak jsem byl na větvi z projevu hudebníků. Zatímco bubeník a hlavně zpěvák se při vystoupení mohli umlátit nasazením, kytarista s baskytaristou připomínali spíš kompars. Obzvlášť baskytarista, který se pohyboval výhradně když si šteloval kombo za sebou. Jinak kapela předvedla slušný zvukový výkon, na takový sešup jsem nebyl připraven. Speciálně ten masakr, kdy zpěvak do ruky uzmul paličku a jal se mydlit do činelu. To byla jízda. Nicméně po čtvrtém songu jsem se odporoučel na osvěženíčko a pak jsem v lobby i zůstal. A upřímně – ani mě to nějak nemrzí.
Na hlavního tahouna večera jsme si stoupli opět na balkón a proti pódiu. Výhled skvělý, žádná mačkanice. Navíc se člověk opřel o zeď anebo si mohl dokonce i sednout. Jak se ozvaly první tóny Yes! I Am A Long Way From Home, všichni začali jásat. Je to tady, Mogwai přišli na scénu. A upřímně – nevím, co bych řekl. Byla to prostě bomba. Katarze od začátku do konce. Naprosto famózní I Love You, I’m Going To Blow Up Your School, kdy jsem myslel, že mi hlava vybouchne, dokonalá We’re No Here a nepopsatelný Batcat. Tyto tři songy byly moje smrt. Na Batcat se můžete mrknout o fous níž. Omluvte kvalitku, bylo to pořád z dálky a hlavně jsem s sebou musel zmítat v agónii, takže se to trošku klepe :) Největší zklamání bylo asi nezahrání Glasgow Mega-Snake, nicméně letos ho nehrajou nikde, takže holt smolík. Že nehráli třeba Folk Death 95 ani nemluvě. Jejich vystoupení bylo naprosto dechberoucí, jedna bomba za druhou. Trošku jsem se nudil v poslední třetině, kdy panové vyšvihli pomalejší kousky. To mě trošku vyhodilo z tempa. Ale jinak – jsem opravdu beze slov. Bomba, šlupka. 
Takže jak nakonec? Pokud to nebyla akce roku po stránce kvalitního hudebního nabytí, tak určitě po všech stránkách ostatních. Moc se mi v Arše líbilo, sice tam bylo na Mogwai pak trošku tepleji, nicméně ta hudební zeď, která do mě pořád narážela to bohatě vykoupila. The Twilight Sad mě osobně nijak nezískali, ale zdaleka mě neurazili. A Four Tet je kapitola sama pro sebe. Mně se to líbilo, protože jsem hudebně velmi otevřen, ale dle reakcí jejich vystoupení spousta lidí nekvitovala. Opět těžko posoudit a opět těžko přiřknout jakou medaili. Byla to síla, ale hlavně moc příjemně strávený večer. S parádní hudbou v moc dobrém prostředí.
Setlist Mogwai:
- Yes! I Am A Long Way From Home
- The Precipice
- Hunted By A Freak
- I Love You, I’m Going To Blow Up Your School
- I Know You Are But What Am I?
- Scotland’s Shame
- Ithica 27 o 9
- I’m Jim Morrison, I’m Dead
- Ex-Cowboy
- Thank You Space Expert
- Helicon 1
- We’re No Here
- Like Herod (přídavek)
- Batcat (přídavek)
