Živě: Russian Circles, Five Seconds To Leave

Nestává se sice, že bych si trhal vlasy z toho, jak jsou Russian Circles úžasní, ale některé songy člověka do varu prostě dostanou. I přesto jsem cítil přítomnost na jejich letošním pražském koncertu spíše jako povinnost, nežli příjemný večer. Spíš jsem se těšil na třetí vystoupení Five Seconds To Leave a jejich projekci, stejně jako jsem byl zvědavý na české Tummo. Ti se nakonec nedostavili, takže to byla akce o dvou jménech. Inu…

V klubu se motalo přiměřené málo lidí. Asi méně, jak na God Is An Astronaut, ale mně už taky paměť neslouží, tak to nedokážu posoudit. První trojice večera se vydrásala na prkna, co znamenají Matrix, hodinu po dveřích, v nějakých 20:30. Co jsem zlehka oplakal, byla skutečnost, že projekce se sice jako vždy konala, ale vpravo pryč od pódia, takže kdybychom nestáli v příhodném úhlu, nemáme z ní nic. Stejně ji sice už nejspíš známe nazpaměť, ale opakování je matka moudrosti, že. Během nějakých těch 45 minut tak pánové vyšvihli všechno, co umí, od Our Black Heart po Seventh Wave (Here Comes The Flood). Člověk je pak v dobrém proklíná, že nemají pořád nějaké EP, které by si mohl pustit na plné kule doma, a musí si tak vystačit s tím ždibínkem, co mají na Bandzone. No a taky nevím, možná jsem přes zimu změkl, ale po prvních dvou skladbách vepředu jsem myslel, že mi pukne hlava, jak to bylo nahlas. Museli jsme se odsunout o dvě řady dál, kde jsme ale pak museli trpět nějakého fotografa, který mohl mít foťák sebevětší, ale ohled na to, že někdo stojí za ním, moc nebral.

A vůbec. Celý jeden odstavec věnuji trojici ožralých předsedů českého fanklubu Evanescence a Paramore, kteří se tam div nelíbali, jací to byli hustý kamarádi. Řvát po každé skladbě „TAK NA NĚ!“ nebo oblíbené „HOBLUUUJ!“, „HEJ HEJ HEEEJ!“ a podobný výrazy se bohužel nějak moc nebezpečně stává na takových koncertech standardem. Dlouho jsem nenavštívil nějakou post-rock/post-metal akci, kde by se nějací takovýhle idioti nenašli. Ostatně nástin o podobných pučmelíncích si může udělat kdokoli tady. Stačí sledovat příspěvky Festra. Jestli takovéhle obecenstvo přijde i na Mono, tak tam snad symbolicky spáchám seppuku.

Na Russian Circles se prostor před pódiem zaplnil jak záchod v mexické restauraci, takže pokud si člověk nevystál flek už od FSTL, tak měl v podstatě smůlu. My jsme to mezi takovým příjemným publikem vzdali a šli si sednout (proto nejsou žádná fota). Kluci americký toho tam stejně moc nepředváděli (no offence) a slyšet byli na hony, tak co. Byl jsem upřímně připraven na spanilou jízdu, ale do uší se linuly hlavně pomalejší songy. Samozřejmě tam vyšvihli Carpe, Death Rides A Horse nebo Harper Lewis. Překvapila mě Malko, tu jsem vždy na Genevě nějak přehlížel a ono ejhle. Fajn byly i XAVII a Youngblood (napodruhé :P). Na druhou stranu jsem neslyšel Fathom, ten jeho konec by podle mého rozložil klub na prvočinitele (ještě mi řekněte, že byl jako přídavek, kdy už jsem byl pryč!). Škoda, že basákovi tam po celou dobu nefungovala nějaká ta hejblata. Riziko povolání.

Když to sečtu a podtrhnu, jsem z toho spíš zklamán. Jindřichohradečťáci se mi líbí setkání od setkání víc a víc. Amerikáni pro mě byli vždy jen značka kvalitního mixu post-metalu a post-rocku, ale nikdy mě nějak nechytli za to moje srdíčko. Samozřejmě, že jsem sebou při tom vystoupení mydlil ze strany na stranu, ale… Přičtu-li ty kokoty vepředu, vychází mi to prostě hůř. Tak třeba příště.