Kdybych měl počítat, kolikrát jsme chtěli jít na koncert Sunshine, jedna ruka by mi asi nestačila. S nadcházejícím křestem jejich novinky jsme si ale řekli: „Ne!“, koupili lupeny a pak se už jen těšili. Příjemná informace byla, že křtěné CDčko MGKK Telepathy se bude dávat u vstupu, takže lístek byl vlatně zdarma. Príma primisíma.
Na místě jsem očekával střední až větší zahlcenost patkami, což se mi tak z půlky vyplnilo. U vstupu jsme ono CD dostali, ovšem výměnou za celou vstupenku, takže dost lidí odcházelo s rozpolcenými pocity nebo dotazem, jestli si ji pak nemohou vzít. Nemohli. Inu co, na památku máme celé CD. Roxy nebylo moc zaplněné, taková „normálka“. U minivýčepu v mezipatře jsme se posilnili celkem dobrou Plzní (aspoň myslim, že to byla Plzeň, stálo to 33 Kč) a šli si dolů vystát důlek. Tři metry od pódia, trošku vpravo, před námi samé menší slečny a jeden obří fotograf. Jako support doprovázeli na tomhle tour slovenští From Our Hands, od kterých jsem nečekal vůbec nic, ani jsem si je na Internetu neposlechl. A po druhé písničce jsem si docela rval vlasy. Kluci zo Slovenska vypadali, že budou hrát nějaký pop punk, ale když do toho začali v druhém songu hodně slušně řezat a kytarista tam švihal sóla jedno za druhým, bylo mi až líto, že jsem se tam kroutil do rytmu skoro jen já. Nevim, jestli to Čechům přijde trapné, pařit na předkapelu, ale chalani si mě prostě získali. I pár dalších hlav v klubu a dva chlapy vedle mě. „Jsem ti řikal, že se ti budou kurva líbit.“ Pokud máte rádi lehčejší metalcore, bez tolika řvaní a growlingu, From Our Hands by se vám mohli líbit. Na jejich Bandzone najdete čtyři pecky, doporučuji Fake Romances a Rage. Album jim vychází 15.6., docela se i těším.
Když první produkce skončila a pánové si vzali svoje sakypaky, na pódiu se objevil technik Sunshine a už tam vlastně zůstal a jestli ho někdo nevysvobodil, tak tam určitě stojí dodnes. Věřím, že takových 30 minut tam pořád něco šteloval. A každý takový štel zpestřil tím, že odešel na pět vteřin do zákulisí. Dav začal být po několika minutách vcelku neklidný, načež pánové za mnou začli pikolíka častovat hanebnými slogany. A docela jsem s nimi i souhlasil. Kdyby aspoň nelezl furt do toho zákulisí, šmarjapanno! Modlitby byly kus před třičtvrtě na desátou vyslyšeny a na pódium se konečně vyhoupla kapela. Obrovský jekot a hned první akordy. Vůbec po mě nechtějte tracklist, někdo ho tam ze země zuřivě fotil, ale protože jsem o akci na Internetu nenašel jakoukoli zmínku, asi se ho nikdy nedovíme. Ovšem protože to byl křest nového alba, tak tam zněly hlavně songy z něho. Což byla pro mě docela fatální chyba, protože jsem znal akorát K.I.D.S. a šlus. Z těch starých pecek vyšvihli určitě Pull The Trigger, What You’ve Got, Victimisanothernameforlover a Top! Top! The Radio. Zbytek byly pro mě naprosté novinky a musím přiznat, že jsem je hůře trávil. Něvěděl jsem, co čekat, a když to přišlo, nevěděl jsem, co si myslet. Skvělá byla ovšem hopsavá Moon Rats („She got it, she got it, she got it what she wanted!“) a s psychedelickým začátkem Tokyho Bassline. Zbytek si prostě dnes vůbec nevybavuju. Vím, že jsem pomalu nonstop hopkal a podupkával, ale když jsem si doma v klidu poslouchal darované CD, nepoznal jsem zbla nic. Skupina si ale vystoupení užívala plnými doušky. Kay (věděli jste, že je levák?) s kytaristou Jiřím skotačili po pódiu jak smyslů zbavení (hlavně Kay), což bylo na konci poznat z jejich svršků (hlavně na Jiřím). Komunikovali s davem, co to dalo, a když jsme byli obeznámeni s tím, že dnes se nekřtí album, ale my, část publika dostala šampaňským.
Prostě supr atmosféra, parádní hudba, fantastické překvapení (From Our Hands), žádní ožralí kokoti, ani nesnesitelné vedro. Nové album je navíc taky fajn (i když jiné, jak starší kousky), plus bylo zdarma. Tu „videoprojekci“ si mohli sice odpustit, ale koneckonců to k jejich hudbě asi nějak patří. Čtyři kotvičky od pana kapitána.
