Druhý koncert pořádaný lidmi z Post-Rock.cz byl kvůli prvnímu pokusu s Daturah a One Starving Day, kteří se nezaplatili, velmi napjatý. Nakonec ovšem dopadlo vše naprosto báječně a po tvrdé zkoušce jsme se oklepali (i když za všim stojí v podstatě zputnik :)) a neděle devátého se stala opět něčím fajným.

K Sedmičce jsem dorazil v podstatě před začátkem. Sotva jsem stihl poznat pár lidí z redakce osobně a už se na pódiu kejvali ze strany na stranu Ufajr. Pražští kluci, kteří hráli velmi melodický post-rock, spolu s nějakými těmi vokály. Nakonec, zpěv je jediné, co by se dalo jejich hudbě vytknout. Hlasový projev obstarával hlavně Tomáš Kubín, který celou dobu (až na poslední skladbu, kdy se velmi razantně ujal kytary) seděl za svými klávesy a disponoval i nějakými choreografickými či mimickými pohyby pro publikum. Zatímco takoví Robin Müller s Konrádem Tvrdým jen tak “tiše” postávali u mikrofónů a občas i pozpívali, Tomáš se oháněl hlava nehlava. Neprávem nedoceněné místo bubeníka zaujímal Vláďa Staněk, který se své role zhostil skvěle. Ufajři pro mě byli skvělým překvapením (a ne jediným pro neděli), o to víc jsem ocenil, že debutové demo mají zadarmo ke stažení na svých stránkách.

Rychle se osvěžit pivištěm, nákuk do backstage (Jééé, ájbůk! A kuskus!!) a hóóónem si zase stoupnout zaclánět do první řady. Na pódiu se objevili pánové o nějakou tu generaci starší než já (35 chlapcům asi už odzvonilo, bez urážky :)) a také podle toho hráli. Mlok to vystihl asi nejlépe - metalový blues-rock. Takový ZZ Top s Metallicou a nějakou punkovou vymejvárnou. Na MySpace skupiny jsem si šoupnul na zkoušku Speedy Gonzales, po čemž se na mě z reproduktorů vyplavil takovej hukot, že jsem na ně byl zvědav. A co předvedli tito páni v pražském sklípku? Snad to vyjasním nejlépe, když řeknu, že jsem si musel zakoupit jejich (prý) raritní tour CD s devíti skladbami. Vystoupení byla naprostá naprostá bomba, kdo mohl pogoval, kdo nemohl tak aspoň šil hlavou, kdo se nezmohl ani na to, tak prostě stal. Ale nevim, jak to mohl vydržet :)

To to ale kurňa utíká, už se zase loučej!? Musel jsem si s nima potřást rukou, shodou okolností jsem v té druhé třímal jejich CD, takže jsem dostal pravé americké “Yeeeah!!” a poplácání po zádech. Ostinato se nám ukázali po pár chvílích (v Sedmičce se holt musí končit v deset). Basák Jeremy Arn Ramirez a i bubeník Matthew Clark se dostavili bosí, respektive přišli v žabkách, které posléze odložili. A pokud se předchozí dvě kapely osvěžovali českým pívem, tak Ostinato si na pódium dotáhli jedno svatovavřínecké vínko. Inu, proti gustu :) Pánové odstartovali s pár skladbami ze starších aleb, která jsou trochu více tvrdší. Po pár minutách ovšem začli znít známé melodie a my na sebe s haloganem jen neverbální “Yeeeah, to je vončo!”. Bubínky jen omdlévaly a spoluhledící se vlinili. Naprosto jsem civěl na vcelku nenápadného bubeníka (jak to často bývá), jak se kolem sebe ohání. To bylo něco bradu-na-zem-padacího. A jak mistr basák dokázal hejbat prstma po krku jeho instrumentu.. A co teprv, když pan kytarista David Hennessy poprosil publikum o prázdnou lahev od piva, aby jí použil ke kytaře. To mi málem vylez mozek ušima.

Vynikající podívaná a poslýšená. Skvělá, pohodová atmosféra, plus fakt, že se koncert už zaplatil. Příště neváhejte a přijďte taky :)

>> Fotky a videa z koncertu

pridej.cz